Ze sklípku do sklípku

V rohu náměstíčka z vinných sklepů v Pouzdřanech najdete vedle sebe dva, které mají štíty stavěné do oblouku. Mají i společný příběh a přinejmenším do jednoho z nich se vám možná podaří nahlédnout.

O vinném sklepě v Pouzdřanech, který Hana Topinková se svým partnerem Martinem Klajbanem zrekonstruovali na netradiční objekt k bydlení, jsme psali před čtyřmi lety. Náročná stavba se spoustou nástrah v podobě pracného hledání, opravování a opětovného využívání recyklovaných stavebních materiálů sice přinesla skvělý výsledek v podobě originálního domu, ale také občasné neshody s řemeslníky a hodně práce, kterou nebylo možné udělat jinak než pěkně postaru vlastníma rukama. Leckomu by to možná jednou provždy stačilo, ne ovšem energické keramičce Haně. I přesto, že do rodiny přibyl malý syn, neváhala, když se naskytl ke koupi další sklep v těsném sousedství.

 

Do svahu a do výšky

Už minule jsme připomněli, že přestavba vinného sklepa na obytný objekt není až zas tak výjimečná. Podnikaví moravští vinaři ovšem nástavby nad sklepy často pojímají spíše účelově, v mnoha případech jako provizorní ubytování nebo jako zázemí pro nocležníky, kteří si dopřejí posezení u vína. Udělat ze sklepa regulérní obytný prostor s dostatečným komfortem vyžaduje vyrovnat se s řadou omezení, která obvykle spočívají v poměrně úzkém půdorysu či v přízemí, které je z logiky věci často zapuštěno do svahu. Nemáte-li tedy příliš mnoho rezerv do šířky, musíte do výšky a pokud možno bez zbytečně širokých schodů či chodeb. Využít se musí doslova každý metr. Tradiční sklep míval v přízemních prostorách zázemí pro zpracování hroznů, a i když se tyto někdejší lisovny a přípravny v mnoha sklípcích přeměnily ve společenské prostory pro posezení, nebývají velké ani nijak zvlášť světlé. Zmíněné trable Hanu s Martinem neodradily ani u přestavby prvního sklepa, pro rekonstrukci s pořadovým číslem dva jim navíc poskytly výrazný bonus v podobě zkušeností, co lze s takovým specifickým prostorem podniknout. Tak třeba v už zmiňované přízemní lisovně je očividně základem pořádný krb a využití nevelkého množství světla z malých oken zejména pro přirozené osvětlení kuchyňské linky.

Okno do sklepa nemůže být velké, ale na práci v kuchyni postačí. foto: Richard Guryča

 

Na začátku přestavby druhého sklepa však byly víceméně jen základy. Zatímco první rekonstruovaný rodinný vinný sklípek z dvacátých let minulého století měl určitou historickou hodnotu sám o sobě, sousední byl spíše strohou účelovou stavbou. Původně to byl sklep místního vinařského družstva, jehož nadzemní část jen zastřešovala vstup do skutečně impozantního klenutého prostoru na skladování vína. Ten je obrovský, a dokonce průchozí, takže jednou stranou vejdete a druhou zase vyjdete ven o dobrých sto metrů dál. Ale cihlové podzemní sklepy k bydlení pochopitelně využít nelze a víno Hana s Martinem nevyrábějí, takže prozatím zůstávají zakonzervované a co s nimi bude dál, to se teprve uvidí.

Umývadla z kamenných žlabů sem skvěle zapadají. foto: Richard Guryča

 

Nová, a přece postaru

Dvoupatrová stavba s obloukovým průčelím je tedy postavená nově, ale opět s maximálním využitím tradičních stavebních materiálů, které beze zbytku určují vzhled i atmosféru celého objektu. „Sklep byl léta družstevní a později zprivatizovaný. Dlouho nebyl na prodej, ale před časem se mi jeho majitel zmínil, že by ho prodal za slušnou cenu, tak jsme příliš neváhali,“ říká Hana Topinková. S partnerem Martinem byli už v té době definitivně rozhodnutí zakotvit v opraveném „sklepním“ domku v Pouzdřanech, takže úvaha o přestavbě sousedního objektu na malý penzion se přímo nabízela.

Dominantou přízemí jsou mohutná krbová kamna. foto: Richard Guryča

 

Vzhledem k čerstvému přírůstku do rodiny sice Hana nemohla „fušovat“ řemeslníkům do práce až tak intenzivně jako před několika lety, zedníci však už o něco lépe věděli, do čeho jdou. I tak se ale opakovala řada humorných situací v podobě jejich občasné neochoty udělat záměrně „nakřivo“ to, co by sami udělali rovně, a nutnosti poprat se s výzvami, které před standardní uživatele moderních stavebních materiálů občas staví práce s těmi starými. „U minulého sklepa jsem některé stěny natahovala omítkou sama, protože se do mé představy prostě nikdo nedokázal trefit. Tentokrát na to nebylo tolik času, ale i tak se znovu sháněly a čistily staré cihly, pracně se hledalo staré dřevo s patinou a dost práce také dalo shánění vybavení jednotlivých pokojů, které muselo odpovídat zvolenému stylu mnohem konkrétněji, než tomu bylo v případě zařizování prvního domu, kde se různé styly více prolínají,“ vypráví majitelka obou sklípků.

Posuvné dveře pocházejí ze sklepa, který tady původně stál. foto: Richard Guryča

 

Lehkost v bílém

Procházíte-li dnes stavbou, která byla v době naší návštěvy dosud ve zkušebním provozu, vidíte v každém případě efekt důsledného lpění na zvoleném stylu. I z fotografií je patrné, že vzhled celého domu určuje poměrně jednoduchá kombinace hrubých struktur pálených cihel, kamene a recyklovaného dřeva, kterou zjemňuje dominující bílá barva nábytku, zařizovacích předmětů, textilií a některých podlah. Nijak zvlášť velké místnosti tak dostaly jemný a vzdušný charakter a zdánlivá minimalistická strohost bílé vytváří příjemný kontrast s „těžkými“ rustikálními součástmi obytných prostor, ať už jde o některé kusy nábytku, kované prvky, režné zdivo, či kamenné žlaby v koupelnách, nebo posuvné dveře a ručně opracované trámy. „Dveře jsou z původního sklepa a posuvné systémy i všechny další kovářské věci skvěle vyrobil můj strejda,“ pochvaluje si Hana, zatímco vyprovází první „zkušební“ hosty, rodinné přátele, kteří právě otestovali spaní v novotou vonících nadýchaných bílých polštářích. A připomíná, že při zařizování pokojů se snažila být opravdu důsledná, takže zvolenému stylu odpovídá i „nostalgický“ design chladniček či sklenic na víno.

Bílá malba na stěnách prosvětluje prostor. foto: Richard Guryča

 

O hosty penzionu pravděpodobně mít nouzi nebude. „Už teď je před sklepem připraveno stylové posezení u opravených sudů na víno a také dekorace v podobě starého kola, takže už tu zastavuje spousta projíždějících cyklistů,“ směje se Hana. Pokud se tedy do sluncem zalité krajiny pod Pálavou někdy vypravíte a zařadíte na svůj program i návštěvu přírodní památky Pouzdřanská step, nenechte si ujít ani návštěvu místních sklípků. Ten Hančin a Martinův si určitě zamilujete a najdete v něm příjemný mix ozvěn tradiční moravské vinařské architektury i stylů povědomých spíše z návštěv řeckých ostrovů nebo francouzské Provence.

Původní sklep na víno má impozantní rozměry. foto: Richard Guryča

 

 

Bílá v kombinaci s přírodním dřevem je tady všude základem atmosféry. foto: Richard Guryča

 

 

V každém pokoji najdete pohodlné zázemí. foto: Richard Guryča

 

 

Zvenčí není dům nijak velký, o to víc překvapí velkorysá výška stropů. foto: Richard Guryča

 

 

Proutěné dekorace poskytují příjemný kontrast ke kameni. foto: Richard Guryča

 

 

Hana s Martinem a malým synkem tady provozují penzion. foto: Richard Guryča

 

 

Větší sklípek vlevo je vlastně novostavba, menší vpravo slouží po přestavbě k bydlení. foto: Richard Guryča

 

vinnytunel.cz

 


Text a foto: Richard Guryča

Další články

Proměna zdevastovaného statku

Proměna zdevastovaného statku

Opouštět statek, který jste dlouhá léta opravovali, dávali do pořádku a utvářeli k obrazu svému, pro někoho nebývá jednoduché. Proto je tato návštěva takovým malým nostalgickým ohlédnutím za jedenácti lety, během kterých se statek rodil do současné podoby.

Celý článek

Horké léto v barvě vějířovky

Horké léto v barvě vějířovky

Každá kapka dešťové vody je v Podkrkonoší vzácná. I když přes léto v Lázních Bělohradě skoro neprší, v zahradě Bernardových se trávník zelená a horké počasí nebývá na většině rostlin vidět.

Celý článek

Zpívání u řeky

Zpívání u řeky

Když se rozezní cimbál a k tomu se přidají housličky, zastaví se u chalupy Štruncových na jihu Čech čas. Sousedé zmlknou a naslouchají krásným melodiím, které zpívají a hrají Dalibor s Kateřinou.

Celý článek

Proměna podhorské chalupy

Proměna podhorské chalupy

Kateřina a Richard žijí v Brně a mají tři děti a psa. Jakub a Bára jsou dospělí, třetímu, Matějovi, je pět let a jeho máma tvrdí, že je hotový chalupář. Rodina si totiž předtím, než se narodil, pořídila chalupu a Matěj zažil většinu oprav. Rekonstrukce se ale chýlí ke konci.

Celý článek

Přečtěte si