Vysočina je přilákala

Chalupa stojí v mírném svahu na okraji vesničky na Vysočině. V kraji bohatém kamenem převažují stavby zděné. I tato svítí bílou omítkou kombinovanou se dřevem.

Na sluncem zalitém svahu nás vítá paní Dagmar s dcerkou a omlouvá manžela, který jel na pohotovost s bolavými zády. „Snad vám příběh naší chalupy povím dobře. Rosťa je stavař, těšil se, že vám všechno vysvětlí. To, že máme chalupu, je hlavně jeho zásluha,“ dodává paní domu a zve nás dál.

 

Proč druhý barák?

Chaloupka září bílou omítkou v kombinaci s modrou a dřevem i uvnitř, v jídelně propojené s prostornou kuchyní. Dvě okna v přední štítové stěně mířící na západ a jedno od jihu sem přivádějí dostatek světla. Dagmar nalévá ze džbánů domácí šťávy a usedá s námi ke stolu. Chvála příjemného prostředí ji viditelně těší, ale přiznává, že právě ona zpočátku chalupu nechtěla.

„Jsme Brňáci a na sever do kopců jsme jezdili rádi a často. Vždycky jsme si našli ubytování někde v penzionu a vyráželi na výlety. Nejdřív ve dvou, nakonec ve čtyřech. Za ty roky už nás to přišlo na dost peněz,“ vysvětluje. „Asi před deseti lety přišel manžel s tím, že by chtěl vlastní chalupu. Jenže máme jeden barák v Brně a ještě druhý…“
Dagmar se snažila ten nápad manželovi rozmluvit, jenže on prý pořád po chalupách zamilovaně koukal a snášel argumenty, takže s ním nakonec souhlasila a začali se rozhlížet po domech, které byly na prodej. „To bylo někdy na začátku roku 2010. Navštívili jsme chalupy zděné i roubené, dokonce jeden mlýn, ale dát je do pořádku by stálo hodně peněz a práce. Nakonec Rosťa usoudil, že by bylo lepší postavit si něco nového. On má instalatérskou firmu a stavbám rozumí, tak jsem mu zase dala za pravdu.“

Útulná světnice s jídelním koutem a kuchyní je u předního štítu. Plochý hladký radiátor na stěně ani nepostřehnete, foto: Petr Zhoř

Malá nám postačí!

Hledání lokality i dodavatele stavby skončilo, když manželé na internetu narazili na stránky firmy Lomond (dnes Tradiční chalupy). Stačil telefonát a začaly se dít věci. „Naložili nás do auta a povozili oblastí Horácka, ukázali některé svoje realizace a vysvětlili, jaká je jejich myšlenka. Ta se nám líbila. Dodržují tradiční styl, jaký sem patří, a krásně stavby umísťují do krajiny. V nových chalupách s vyřešenými vlhkostními poměry odpadá starost o opravy. Návrhy odpovídaly naší představě i finančně,“ hovoří Dagmar o jaru roku 2012.

Velkou radost měli budoucí chalupáři z lokality, kterou jim stavební firma nabídla. Koupila totiž pozemek na kraji malé obce, kde stály staré nefunkční hospodářské objekty. „Když jsme se tady byli podívat, už byly zbourané. Konfigurace terénu umožňovala stavbu několika chalup v různých velikostech. Manžel měl chuť na větší, ale já jsem se stavěla na zadní, že velkou rozhodně nechci,“ směje se chalupářka. „Stačí nám tady přespat, stejně chodíme pořád někde po výletech a nesedíme doma!“

Šedobílá kuchyňská linka je díky úpravě projektu opravdu prostorná, foto: Petr Zhoř

Podle našich představ

Než si noví klienti s firmou plácli, zajímali se i o místo, kam budou o víkendech a prázdninách mířit. Rostislav byl spokojen s tím, že jsou tady všechny sítě: voda, elektřina, plyn. Dagmar potěšilo, že po přístupové cestě budou jezdit prakticky jen obyvatelé chalup na kopci, tudíž děti mohou vyběhnout ven a nic se jim nestane. „A je tu blízko do lesa, což je důležité pro naše toulky,“ libuje si.

Mile překvapeni byli budoucí chalupáři také vstřícností firmy Lomond. I když byly typ stavby a její umístění dané, obojí po domluvě trošku upravili. Kvůli pootočení dispozice bylo dokonce nutné zažádat o změnu územního rozhodnutí. A chaloupka doznala změn i v interiéru.

„Kuchyň byla v návrhu menší. Záchod měl být hned vedle a ubíral by prostor z pracovní kuchyňské části. Tak jsme jej zrušili a nechali jen jeden v patře,“ vysvětluje paní domu. „A z obýváku měly vést ještě jedny dveře do žundru, jak se tady říká vstupní verandě. Ty jsme škrtli, neměli bychom tady prakticky žádnou kontaktní zeď,“ ukazuje v reálu prostor s okny mířícími dozadu, do zeleninové zahrádky.

„Také okna jsme vybírali podle svého, chtěli jsme špaletová, modrobílá. Modrá je i dřevěná šambrána. Sedli jsme si s odborníky z firmy, oni řekli možnosti a skládali jsme to společně,“ chválí chalupářka. „Souhlasili i s tím, že si manžel udělá sám rozvody, topení a koupelnu, když na to má firmu. Jezdil sem pravidelně, hned jak byla položena základová deska.“

Repasovaná spížní skříňka stojí v předsíni, foto: Petr Zhoř

Zařizování z druhého konce

Když jsem se ptala, jak a kde vybírali chalupáři zařízení, řekla Dagmar, že začali z druhého konce. A hned vysvětlila, že si první tři kousky koupili, ještě když ani netušili, že budou chalupu mít. „Vyrazili jsme jednou se švagrovou do Orlických hor. Ona si tam chtěla koupit v nějakém skladu repasovaného nábytku skříně do svého domečku – a my jsme si nakonec vybrali také dvě skříňky a lavici. Měli jsme je doma, ale když jsme byt renovovali, už se nám nehodily. Jedna skříňka skončila ve sklepě, druhou jsme nabídli k prodeji. Za dva roky jsem inzerci stáhla, skříň se naštěstí neprodala. Je to tahle,“ ukazuje paní domu příborník v obýváku.

Další nábytek už vybírali majitelé tak, aby ladil s prvními kousky. Firma Tradiční chalupy dlouhodobě spolupracuje s řemeslníky, s nimiž je spokojena. Patří mezi ně i truhláři z dílny paní Kopecké. „Jsou velice šikovní a dělají různé variace na přání klientů. Například postele a noční stolky v naší ložnici jsou stylově stejné jako ty skříně. Vybrali jsme si u nich také repasovanou skříňku na potraviny a posléze i ložnici do brněnského bytu.“

Sušené byliny a džbánek z mařížské keramiky osvěží tlumenou barevnost dřeva, foto: Petr Zhoř

Řemeslníci na jedničku

Chválíme kuchyňskou sestavu, šedá s bílou působí příjemně. „Barvu nám navrhli výrobci. Sestavu tenkrát namaloval architekt Franta. Říkala jsem, kde bych měla ráda zásuvky, kam myčku, ledničku, koš… a on si při tom tužkou kreslil návrh linky. Byla to paráda! Kachlová kamna nám také načrtl. Jsou pěkná, i když jsem měla trochu jinou představu.“
Moc spokojeni jsou majitelé chalupy i s prací dalších řemeslníků, kteří jsou většinou z blízkého okolí. Klientům naslouchají a vycházejí jim vstříc. Dagmar připomíná podlaháře, kteří položili široká dubová prkna po celé chaloupce. Mezi kuchyní a obývákem je na její přání propojili, aby se neklopýtalo přes prahy. S obdivem hovoří o výrobcích uměleckého kováře, jehož zábradlí je ozdobou horní části schodiště do podkroví. „Dělal nám i další kování, některé zámky a také garnýže. Měly být dřevěné, ale domeček je malý, kovové jsou subtilnější.“

vždycky. Jde ale o novostavbu. foto: Petr Zhoř

Trošku problém měla paní domu s textilem. Záclony a závěsy nabízené v obchodech neodpovídaly její představě. Nakonec našla na internetu lehkou bílou látku, dokoupila v IKEA bavlněné krajky a vzorovanou látku a ušila záclony a závěsy podle svých představ. „Je to můj životní výkon! V každé místnosti jsou trochu jiné a jinak sešité, vyhrála jsem si. A ozdobné úchytky na závěsy jsem objevila v nějakém časopise. Poprosila jsem naši babičku, která pořád vnučkám ‚obléká‘ panenky, jestli by je neuháčkovala, když jí to tak hezky jde. Udělala je ráda, s růžičkami…“

Třešničkou „na dortu“ byla spolupráce s paní Vávrů, která má dílnu na výrobu svítidel. „Dělají stínidla s lístky, ale mně se líbí kytička, jakou jsem viděla v jednom beskydském hotelu, kde se vinula interiérem jako sjednocující motiv. Tak nám ji tam doplnila. Dobře je to vidět v obýváku,“ ukazuje Dagmar, „ale malá kvítka jsou i na stínítkách v koupelně. Tam je motiv kytičky vyřezán i ve dveřích.“

Vedle béžové sedací soupravy můžeme obdivovat široká prkna dubové podlahy. A nad ní lustr s kytičkami ve stínítku, foto: Petr Zhoř

Krásné návraty

Už když se Dagmar s Rostislavem pro stavbu chalupy rozhodli, věděli, že pro ně bude hlavně základnou pro výlety. Na 800 metrech čtverečních pozemku, který stavení lemuje, tedy chtěli mít hlavně trávník, pár keřů, nějakou květinu a kousek „orné“ na záhonky se zeleninou. Firma doporučila zahradníky, ti poslali návrh a podle něj si chalupáři zahrádku nechali upravit.

foto: Petr Zhoř

„Člověk si na sebe nesmí vymyslet moc práce, doma máme obrovskou zahradu. Ale musím říct, že se snažíme z hlučného Brna vypadnout, jak jen to jde. Tady z člověka všecko spadne. Vidím to vždycky i na manželovi, který má v práci hodně stresu. Těšíme se sem v létě i v zimě, kdy si vždycky na dálku chaloupku roztopíme. Je tady plynový kotel, když přijdou mrazy, stavení temperujeme. A mám radost, že se sem těší i děti. Klaudie má ve vedlejší chalupě stejně starou kamarádku a za Maťou přišli kluci z dědiny, takže i on tu má parťáky.“

Chalupářka přiznává, že je moc šťastná, že je místní dobře přijali. „Pod námi bydlí velice příjemní starší manželé. Paní mně nosí kytičky, třešně natrhá, k další paní si chodíme pro vajíčka dolů do vsi. Možná k tomu hezkému vztahu přispělo i to, že sem ty naše domky dobře zapadly, že mají tradiční vzhled,“ uvažuje Dagmar, která se zahleděla na horizont. „Já si vždycky potřebuju někam opřít oko,“ vysvětluje. „Když si sednu tady na lavičku, vidím nad střechami v kopci chaloupku. A na horizontu krásný smrk. Chraň bůh, aby do něj uhodil blesk!“

Z obýváku lze francouzským oknem vyjít na terasu a k venkovnímu posezení, foto: Petr Zhoř

 

Nad kachlová kamna, která jsou v rohu mezi dveřmi do síně a francouzským oknem, nechali majitelé udělat bidlo; prý se hodně využívá, foto: Petr Zhoř

 

Dveře do koupelny zdobí kytička, která se paní domu zalíbila v beskydském hotelu, foto: Petr Zhoř

 

Nevelký prostor v patře je využit do posledního centimetru, foto: Petr Zhoř

 

Dagmar i Klaudie se na pobyt na chalupě pokaždé těší, foto: Petr Zhoř


Text: Marie Rubešová; foto: Petr Zhoř

Další články

Zpívání u řeky

Zpívání u řeky

Když se rozezní cimbál a k tomu se přidají housličky, zastaví se u chalupy Štruncových na jihu Čech čas. Sousedé zmlknou a naslouchají krásným melodiím, které zpívají a hrají Dalibor s Kateřinou.

Celý článek

Proměna podhorské chalupy

Proměna podhorské chalupy

Kateřina a Richard žijí v Brně a mají tři děti a psa. Jakub a Bára jsou dospělí, třetímu, Matějovi, je pět let a jeho máma tvrdí, že je hotový chalupář. Rodina si totiž předtím, než se narodil, pořídila chalupu a Matěj zažil většinu oprav. Rekonstrukce se ale chýlí ke konci.

Celý článek

Roubené dědictví v Podještědí

Roubené dědictví v Podještědí

Lenka je bytovou designérkou a na chalupě, kterou zdědila po babičce a nechala zrekonstruovat, je to znát. Do posledního detailu v ní vše ladí. Dýchne na vás venkovská atmosféra, kde prim hraje dřevo.

Celý článek

Návrat do Krkonoš

Návrat do Krkonoš

Dřevěné chalupě se třemi štíty to na kopci nad obcí sluší. Medově září v zeleni trávníku, kde si starší i mladé stromy a remízek z keříků exkluzivně užívají prostoru. Přístup sem není snadný, cesta vzhůru je prudká, a tak pro nás paní Hana přijela dolů na malé parkoviště autem s pohonem všech kol.

Celý článek

Přečtěte si

Okenní šambrány

Okenní šambrány

www.chatar-chalupar.cz

Okenní šambrány, orámování okenních otvorů, najdeme snad na každém domě – vyjma těch moderních. Jde o profilované a různě zdobené rámování, zpravidla štukové, někdy i jen malované.