Statek s kovárnou

Součástí bohatších vesnic bývaly velké statky s řadou hospodářských budov. Dnešní majitelé, pokud se nevěnují zemědělské činnosti, málokdy můžou všechny stodoly, špýchary, sýpky, kolny a chlívky smysluplně využít. A podobně to bylo i na tomto statku za původní majitelky. Stará paní stěží stačila udržovat obytný dům. Statek měl však štěstí. Byl postaven ve vesnici ležící v těsném sousedství hlavního města, dnes už je jeho administrativní součástí. Místo stále ještě nabízí poklidnější styl „venkovského“ života, ale současně jsou dostupné i vymoženosti města.

Jak kovář ke statku přišel

„Statek byl jedním z největších ve vsi, jeho součástí byla i cihelna, a vždy patřil jedné rodině. Poslední majitelka, paní Battistová, byla vdovou, neměla děti, a tak se rozhodla statek prodat,“ objasňuje historii usedlosti pan Vladimír. „Pracoval jsem u místního kováře, ale chtěl jsem se osamostatnit. Statek nabízel dostatečně velké zázemí pro rodinu i pro provoz kovárny. V roce 1988 jsme ho koupili. A představte si – když tu byla na návštěvě babička, dozvěděl jsem se, že můj pradědeček dělal na tomto statku šafáře!“ usmívá se urostlý vousatý sympaťák.

Stojíme uprostřed travnatého dvora a Vladimír nás seznamuje se statkem: „Směrem do ulice je obytný dům, původní kamenný byl z roku 1923. Na něj navazovala hospodářská budova, kde stával kočár, a vedle kamenný špýchar, snad z roku 1891. Vzadu v zahradě byla stodola, tu jsme ale prodali. Na druhé straně dvora stál objekt přípravny se skladem a chlívky pro prasata.“

Kuchyně, která se dívá okny na náves, dnes slouží mamince

Po sto letech

Dnes vypadá všechno trochu jinak, i když kromě prasečích chlívků ostatní stavby stojí. Zajímavý pohled nabízí především obytná část – zvětšená o část hospodářské budovy, která se do dvora dívá osmi klenutými francouzskými okny. Příjemně vyhlíží i vedlejší špýchar, jehož kamenné stěny rozjasňují modře natřené dřevěné prvky. V části, kde bývala konírna, plánuje majitel vybudovat posezení jako vinárničku. Příjemně tu bude hlavně za letních veder. Za vedlejšími dveřmi býval chlév, teď je prostor využíván jako truhlářská dílna. „Víte, k čemu sloužil výstupek na konci stavení?“ zkouší nás Vladimír. „Dole byla kadibudka a nahoře holubník.“ Dnes tu je zahradní splachovací záchod.

Protější přípravnu a sklad přebudoval současný majitel na kovárnu. „Střechu jsem prosklil a mám dobře osvětlený kovářský ateliér,“ předvádí své království kovář. Vedle, na místě chlívků pro prasata, láká zastřešená pergola k posezení.

Upravený trávník před domem a špýcharem s nově vysazenými stromy a keři

Rekonstrukce s komplikacemi

Vracíme se do domu, kde se usazujeme u jídelního stolu ke kávě a k povídání. Máme odtud dobrý přehled téměř po celém přízemí. Dozvídáme se, že než obytný dům získal svou dnešní podobu, prošel dvěma fázemi rekonstrukce a dalšími dílčími přestavbami. „Původní plán počítal s tím, že paní Battistová zůstane v obytném domě na dožití a my si s manželkou zrekonstruujeme podkroví a část hospodářské budovy, v níž právě sedíme,“ vysvětluje pán domu. „Když se ale sejmula střecha z obytného stavení, stěny se začaly rozestupovat a po dešti došlo k narušení kleneb. Stavební úřad vydal na dům demoliční výměr,“ líčí katastrofální počátky na statku Vladimír. Stará paní se přestěhovala jinam a Vláďa s manželkou Vlaďkou museli své plány zrevidovat.

„Nakonec jsme si se ženou řekli, že všechno špatné je k něčemu dobré. Starý dům měl půl metru až metr silné zdi, malé místnosti, bylo tu vlhko. Nové stavení má sendvičové zdivo. Vnitřní stěny jsou z dutých cihel, pak je izolace Orsil a na obvodový plášť jsme použili původní kvalitní cihly, pocházející z Battistovy cihelny. Protože objekt patří do památkové zóny, museli jsme u nové stavby dodržet vzhled původního domu.“ Oprava statku se tak ovšem protáhla.

Pohled od jídelny přes celý obytný prostor až do haly. Proskleným stropem přichází do přízemí světlo

První část přestavby

V první části rekonstrukce byly postaveny obvodové zdi nového domu včetně připojené hospodářské části a byla udělána nová střecha. Místo bobrovek nakonec památkáři souhlasili s Bramacem. Okna do ulice a na náves jsou původní, repasovaná, jen s novými rámy. V podkroví povolili památkáři vikýřová. Interiéry vybudovali majitelé zatím jen v přízemí domu otočeného do návsi.

„Měli jsme tu pokoj, propojený s velkou obytnou kuchyní, dětský pokoj, ložnici, koupelnu, toaletu a prostornou vstupní halu,“ vede nás do přední části stavení Vlaďka. Zbylou část domu zakonzervovali.

Po devíti letech se rozhodli pustit se do druhé části rekonstrukce a zrealizovat svůj prvotní plán – vytvořit si prostorné bydlení v původně hospodářské části a v podkroví obytného domu. Dosavadní pokoj s kuchyní dnes slouží Vlaďčině mamince, když přijede rodinu navštívit, z dětského pokoje je hostinský a z ložnice šatna.

Druhá fáze

„Líbil se nám nápad architekta udělat v přízemí podlahy v různých úrovních, aby se tím vyrovnal mírně svažitý terén dvora. Ale zavrhli jsme nápad rozdělit podkroví na řadu pokojíčků a část jsme nechali otevřenou,“ shrnuje plány velmi lapidárně Vladimír.

Dnes se z prostorné haly, prozářené světlem a zdobené mnoha obrázky na stěnách, vstupuje širokým klenutým průchodem do rozlehlé obytné části v bývalém hospodářském stavení. Ta začíná prostorem se zákoutím s křesílky a schodištěm do podkroví, pokračuje posezením na pohovce před krbem obloženým opukou, o několik schodů výše je na pódiu jídelna a za rohem kuchyně s vícebokou vestavěnou spíží.

Rozlehlý prostor osvětluje na straně do dvora několik klenutých francouzských oken. „Architekt sem navrhoval běžná okna, ale my jsme sem nainstalovali starší oblouková okna, která se nám líbila. Ovšem v zimě jsme tu mohli zmrznout,“ vzpomíná paní domu na nepříjemné chvíle. „Dřevo bylo sice kvalitní, ale okna netěsnila, foukalo jimi, navíc byla na šroubování,“ vypráví. „Nechali jsme proto podle nich udělat nová dřevěná eurookna, která vidíte. Je jich v domě celkem osm.“

Netypické podkroví

Do podkroví vede vetknuté lomené schodiště, které navrhl a vyrobil sám majitel. Madla použil ze starých balkonů. Nahoře je velký otevřený prostor – na jedné straně od schodiště je střídmě zařízený obývací pokoj s posezením u televize, na druhé straně pracovna. Do velkoryse pojatého prostoru se ještě vešly dva klavíry. Když se sejdou přátelé při muzicírování, nikdo se nemusí tlačit. Oddělená dveřmi tu je pouze ložnice manželů, koupelna a pokoj a ložnice dcery.

Topení v domě zajišťuje plynový kotel a radiátory, v přízemí jsou před okny konvektory, v koupelnách podlahové topení. Pro příjemnou atmosféru je v přízemí již zmiňovaný teplovzdušný krb.

Originální prvky

Majitelům se podařilo interiér ozvláštnit řadou zajímavých stavebních prvků. V podkroví si prohlížíme široké okno zvané volské oko. Kousek pod ním je část stropu prosklená. Je to prý kvůli lepšímu prosvětlení spodní místnosti. Jedná se o pochozí lepené kalené sklo, ale z doby, kdy tu ještě nebylo, zůstala z bezpečnostních důvodů umístěná mříž. Původně sloužila jako mříž ve výloze obchodu.

Přízemí i podkroví oživuje trámová konstrukce, která není na ozdobu, ale, jak zdůraznil Vladimír, je funkční. Přízemí člení pódium, najdeme tu stěny, svírající různé úhly, i řadu nik, například za krbem – dříve tu byl průchod do kuchyně, v kuchyni u spíže, v podkrovním pokoji v místě spojovacích dveří do špýcharu. A v každé je něco hezkého naaranžované.

Zrádná voda

„Loni o Vánocích jsem po probuzení slyšel, že někde teče voda,“ vzpomíná na nepříjemný zážitek Vláďa. „Celé přízemí, kromě nové části, bylo pod vodou! Praskla přívodní hadička u umyvadla. Izolace z vaty pod keramickými podlahami se namočila, museli jsme je vykopat až na základovou desku. Když už jsme byli v tom, položili jsme novou podlahu i v kuchyni. Bukovou, která se rozesychala a byla poškozená od psů, jsme vyměnili za kvalitní plovoucí. V nižší části obytného prostoru byla tmavá dlažba, tu jsme překryli novou světlou, stejnou jako v hale,“ ukazuje Vladimír. V otevřeném podkrovním prostoru leží staré půdovky. „Sbíral jsem je ze starých domů. Bylo velmi pracné je vyspárovat a strojem na teraso sbrousit.“

Každý přiložil ruku

Řadu věcí dělali při rekonstrukci řemeslníci, ale mnohé činnosti se dřevem zvládl Vladimír, stejně jako veškeré kovářské práce. Například zábradlí na schodišti, kované části krbu, konzoly u umyvadla, okované hrany u schodů a pódia v jídelně, venkovní pergolu a další. Vlaďka se pochlubila „štukovým“ lemováním na stropech v první části přízemí. „Také ráda maluji a natírám,“ prozrazuje. Sama už několikrát vymalovala celý dům. „Měla jsem meruňkové období, to všude zářila oranžová, teď mám kávové, ovšem kuchyň je pro změnu modrá.“

Všehochuť zařízení

„Většinou tu máme různé kousky starého nábytku, který jsme dostali, našli na půdě, zachránili z kontejneru a pak zrestaurovali,“ ukazuje Vlaďka kolem sebe. „Zbavili jsme ho starých nátěrů, u skříní vyměnili dveře za prosklené, manžel vyrobil například chybějící zásuvky. Na povrchovou úpravu jsme použili voskovou pastu. Většinou jsme ponechali přírodní barvu dřeva, ale máme tu i pár barevných kousků, třeba dvě modré komody. V jídelně je nábytek dělaný ze starého dřeva na míru, u maminky a v hostinském pokoji je zařízení z IKEA.“

Líbí se mi, že interiéry oživuje spousta obrázků. Některé malovala paní domu, některé jsou darem od přátel. „Dva obrazy, visící nad komodou, jsme například našli v seně na půdě,“ vzpomíná Vláďa.

A co zahrada?

Hlavním prostorem je travnatý dvůr, který v létě nabízí různé možnosti odpočinku. Menší pergola s jídelním stolem je hned před jídelnou, větší vedle kovárny. Před špýcharem se dá posedět na lavičkách a kochat se pohledem na zeď obrostlou břečťanem nebo na pár zajímavých artefaktů ve dvoře. Vzadu se ukrývá zahrada s ovocnými stromy. Z kuchyně je vstup na malou zahrádku, kterou Vlaďka upravila, vydláždila, z kamenů vyskládala zídky a osázela. Teď je tu letní romantické posezení na bílých kovových židličkách.

Kdyby původní majitelé viděli statek v jeho nynější podobě, určitě by měli radost, že i dnes lidem dobře slouží.