Vyšívačka Jarmila Kraváčková: Svou výšivku poznám na první pohled

Bavily vás ruční práce už od dětství?

Ano, bavily. Od mládí jsem pletla, háčkovala, ale hlavně vyšívala. Vyzkoušela jsem snad všechny techniky. Ale nejraději jsem vyšívala křížkem, hladkováním a později richelieu.

Dnes se věnujete výšivce na výřez. Čím je specifická?

Této technice se říká výřez proto, že po vyšití vzoru, jenž se skládá z několika kroků, které se musí dodržet, se výšivka napne do rámu nebo bubínku a na vynechané ploše mezi jednotlivými vzory se vystřihávají nitky, které vytvoří mřížku. Ta se zavyšívá stehem, který má přesně daný postup. Dříve se nitky nevystřihovaly, ale vyřezávaly nožem, od toho název výšivky „výřez“.

Je to dost náročná, až titěrná práce. Co vás na ní přitahuje?

Při práci na výšivce musím být soustředěná, neustále počítat nitky. Být naprosto přesná. Pokud se spletu, musím práci vypárat. Vzor mám předkreslený na čtverečkovaném papíře. Nejprve si musím vyšít znameno, tzn. na perličkovém plátně si přes dvě nitky vyšiji malé čtverečky, které vytvoří vzor. Tyto vzory se vyšívají vedle sebe a mezi nimi se vynechá plocha, kde se pak vyšívá výřez. Po vyšití znamen se vzory zavyšívají barevně, po okrajích se vyšije řetízek, krokvička, na horní část srdíčka a na dolní část hrachovinka. Pak si práci upevním do rámu a dělám výřez.

Rukopis každé vyšívačky je unikátní a nezaměnitelný

Kolik vzorů výšivek máte?

Za dvacet pět let, co se této technice věnuji, jsem si vytvořila celkem obsáhlý vzorník.

Nemám to spočítané, stále ho doplňuji, ale určitě jsem schopná vybrat z dvaceti až pětadvaceti vzorů. Některé vzory jsou oblíbené, například u ženského vyšívání je to „kroměřížská růža“ v několika variantách, v našem regionu v modré nebo fialové barvě v kombinaci se žlutou nebo zlatou. U mužského vyšívání je oblíbeným vzorem pták na haluzi, strom s ptáky, vzory na hvězdu, na kříže. Jsou i krásné staré vzory, ale ty už nejsou tak oblíbené.

Liší se výšivky i region od regionu?

Určitě se liší jak barevností, tak typem výřezu. Hradišťská výšivka, které se věnuji, má tři typy výřezu: slepý – struhadélkový, plochý a vysoký – bubínkový. Já vyšívám výřezem struhadélkovým nebo plochým.

Kroje s ruční výšivkou dnes můžete vidět například na různých folklorních slavnostech

Nosí si někdy zákazníci i vlastní vzory?

Někdy dojde zájemce o vyšití se starým vyšíváním po babičce, dědovi, nebo dokonce i po prarodičích a chce vyšít ten samý vzor. Někdy vzor najdu ve svém vzorníku, a pokud ne, tak se snažím ho co nejvěrněji přenést na čtverečkovaný papír a pak zkouším vyšít vzor tak, aby odpovídal co nejvěrněji staré předloze.

Jak podstatná je u těchto výšivek barevnost?

S tou barevností je to v dnešní době složitější. Vyšívám kordonetem, kterému se dřív říkalo „svitovky“. Je to v podstatě umělá příze, která je hlavně stálobarevná a neodírá se. Musí se s ní umět pracovat. Sháním ji různě po internetu nebo ji vozí dcera ze Slovenska, kde se dá sehnat a je tam asi poslední výrobce. Ale i přes tyto potíže se snažím zachovat barevnost tak, aby odpovídala regionu, do kterého vyšívám.

Vypracovala i postup vyšívání, který najdete v katalogu výšivek Slováckého muzea

Dá se „rukopis“ vaší výšivky poznat?

Svoji výšivku si na sto procent poznám na první pohled. Každá vyšívačka má svůj specifický styl, jak klade stehy, způsob zapravení výšivky i barvy.

Při jakých příležitostech se kroje, jejichž součástí je výšivka na výřez, nosí?

V dnešní době jsou to především různé folklorní slavnosti, slovácké hody a děti je nosí například při prvním svatém přijímání.

Prostor mezi vzory zdobí vyšívaná mřížka

Pracujete na zakázku. Kolik výšivek za rok zvládnete?

Vyšívání je pořád můj koníček při práci účetní v základní škole. Přesto vyšívám každý den. U každého vyšívání si píšu, jak dlouho mi trvalo, v průměru je to dvě stě padesát hodin. Zpravidla mi jedno vyšívání trvá tři měsíce.

Jaké další schopnosti, kromě trpělivosti, při práci uplatňujete?

Hlavně tu trpělivost a přesnost. Umět si vzor rozvrhnout tak, aby ve finále odpovídal požadovaným rozměrům vyšívání (obojku kolem krku, nárameníkům a přednici u ženského nebo fajce u mužského vyšívání). A musím mít i smysl pro barvu, osobně nemám ráda moc barevné vyšívání, spíš se kloním ke starší, ne tak barevné formě vyšívání.

Pro Jarmilu Kraváčkovou je vyšívání milovaným koníčkem

Kolik lidí u nás se této práci věnuje? Jste jednou z mála, která to umí?

Myslím, že v okolí jsem sama. Vedla jsem ve Slováckém muzeu dva kurzy. Na kurzech byly jak starší ženy, tak mladá děvčata. Zájemkyň bylo hodně, ale opravdu nevím, jestli se tomuto typu vyšívání některá věnuje. Už při kurzu říkaly, že je to časově velmi náročné a že si to chtějí jenom vyzkoušet, ale třeba někdy později se odhodlají. Já jsem také začínala až poté, co byly děti skoro dospělé. Moje první vyšívání bylo pro syna na hody.

Obyčejně svou práci představujete při nejrůznějších příležitostech. Chybělo vám to v době koronaviru?

Ano, mám ráda setkání výrobců Tradičního výrobku Slovácka, které se koná každoročně v Redutě v Uherském Hradišti. Má neopakovatelnou atmosféru, návštěvníci se zajímají o práci i o výrobky výrobců. V loňském roce se nekonalo, tak doufám, že v letošním roce se uskuteční a budeme moci zase předvést svoje umění.

Ve Slováckém muzeu je Fond výšivky. Byl pro vás na počátku kariéry užitečným zdrojem informací?

Když jsem začínala, hodně jsem navštěvovala v muzeu paní Tarcalovou, která pro mě byla takovou odbornou poradkyní, hlavně když jsem potřebovala poradit s barevností vyšívání. Později jsem pro Slovácké muzeum vypracovala postup vyšívání, který je součástí katalogu výšivek.

Pomůže katalog udržet tradici výšivky do budoucna?

Určitě je to výhoda pro všechny zájemce nejen o výšivku, ale o folklor celkově. Na kurzu vyšívání jsem účastnice na tento katalog upozornila, tak mohou čerpat inspiraci i odtud.

Kontakt

Jarmila Kraváčková
E-mail: j.kravackova@seznam.cz.