Venkovní okenice

Venkovní okenice dotvářejí celkový obraz domu. Dřevěná dvířka po stranách oken však mají i další význam. V první řadě chrání před nezvanými hosty.

Pro některé typy domů jsou okenice charakteristické. Dovedeme si je představit například u chaty, loveckého zámečku, hrázděného statku. Také některým nově postaveným domům dřevěná křídla kolem oken sluší, jinak nevýrazné fasádě dávají tvář. U většiny chalup je však nevídáme, přestože se jimi zakrývala okna domů už ve středověku. Již tehdy měly okenice především bezpečnostní význam. Po jejich zavření se okenním otvorem nezvaný host nedostal. Později se okenicemi začala osazovat okna stavení v drsném prostředí hor. Ukázalo se totiž, že okenice dokážou zadržet teplo ve světnici, i když je venku nevlídno. Proto můžeme na některých domech vidět okenice u oken v patře. Nejsou tam zbůhdarma, ale proto, že se všechny prostory na zimu co nejvíce utěsňovaly.

Kontrastně natřené okenice dům pěkně zdobí

Proč je k oknům dávat dnes?

Dnes se okna doplňují okenicemi zpravidla tehdy, stojí-li dům na samotě, v horách nebo někde v lese. Po zavření a uzamčení okenic se zloději přístup do domu značně ztíží. Na překonání zábrany musí mít patřičné vybavení, což ho může od nekalého úmyslu odradit.

Kromě zmiňovaných funkcí mají okenice i další. Nepříznivé počasí neznamená jen sníh a mráz, ale i silný vítr či palčivé slunce. Jen vzpomeňme na domy, které vídáme u jižních moří. Všechny mívají okna chráněna okenicemi. Přes den, kdy je venku nesnesitelné horko, se v domě se zavřenými okenicemi dá udržet chladnější vzduch. Okenice se vyplatí instalovat i tam, kde hrozí zvýšená hladina hluku. Můžeme tak zeslabit vnímání ruchu z ulice, z blízkého hospodářského provozu nebo od hlučných sousedů.

Bytelné okenice pomůžou chránit dům před zloději

A máme tu ještě jeden důvod, který může být pro někoho zajímavý. Ten, kdo má okna blízko chodníku nebo frekventované cesty, se může ochránit před nežádoucími pohledy kolemjdoucích. Stačí zvolit správný typ okenic.

Typy okenic

Plné okenice mají obvykle svlakovou nebo rámovou konstrukci. Svlaková okenice je udělána ze svisle kladených prken spojených vodorovnými svlaky. Dřevo může z vnější strany ještě krýt oplechování nebo další dřevěné obložení. Dvířka okenic můžou být malovaná a zdobená zajímavě tvarovanými větracími otvory. Rámovou okenici tvoří rám, do něhož jsou vloženy výplně. Ty mohou být hladké nebo profilované.

Plocha okenic svádí k tvořivosti

Kromě plných okenic existují i takové, které propouštějí světlo – žaluziové okenice. Jejich rám je vyplněn buď nepohyblivými vodorovnými, šikmo nakloněnými prkénky (lamelami), nebo táhlem propojenými šikmo nastavitelnými lamelami. Mezery mezi prkénky výplně zajišťují větrání a také určitou propustnost světla. Jmenované typy okenic se mohou skládat z více než jedné dvojice křídel. Na několikadílná okna nebo ta s větší plochou jsou praktické okenice vícedílné, skládací. Jednotlivá křídla se spojí kloubovými závěsy, takže se dají složit tak, že vedle okna nezabírají mnoho místa. V případě, že chceme okno uzavřít, postranní křídla rozevřeme a v celé ploše složíme k sobě. Zcela odlišným způsobem se okno zavírá posuvnou okenicí. Její křídlo se pohybuje na kolejničkách a posunuje se buď ve vodorovném, nebo svislém směru. Může se tak například uzavírat okno na kraji budovy.

Nejmodernějším typem je svinovací okenice. Místo pevného křídla ji tvoří roleta z vodorovných lišt uložených ve vodicích úhelnících. Roleta se svinuje do prostoru (truhlíku) ve vrchní části okna.

Skládací okenice nezaberou příliš mnoho místa

 


Text: red; foto: Shutterstock

Další články

Begonie do truhlíku, záhonu i na terasu

Begonie do truhlíku, záhonu i na terasu

Můžete si s nimi vyzdobit květinové záhony na zahradě, terasu či balkon zkrášlí begonie v truhlících a doma v bytě vás potěší krásné květy pokojovek. Podívejte se, z jakých druhů můžete vybírat.

Celý článek

Řezbářka a loutkářka Hanka Čížková: Loutky na nitích mám nejraději

Řezbářka a loutkářka Hanka Čížková: Loutky na nitích mám nejraději

Hrát loutkové divadlo začala Hanka Čížková už v osmi letech. Ještě více ji ale o několik let později zaujalo vyřezávání loutek ze dřeva. Jako řezbářka a loutkářka pak pracovala v plzeňském Divadle ALFA nebo v Loutkovém filmu ve Studiu Jiřího Trnky v Praze. Před lety založila vlastní autorské divadlo Divadýlko HáČek. Loutky ji tak provázejí po celý profesní život.

Celý článek