V ráji šumavském

Vesnička Prášily leží až na samých hranicích s Bavorskem, mezi Železnou Rudou a Modravou. Právě v tom kraji plném lesů našel Karel Klostermann inspiraci pro svůj román V ráji šumavském. Zveme vás do krásného domu, který může být východiskem i pro vaše výlety.

Mohutné stavení vévodí prášilské návsi. Prý je do detailu stejné jako v roce 1750, kdy je nechali postavit majitelé panství, Schwarzenbergové. Na přelomu 18. a 19. v něm bydlel správce jejich lesů. Za pozemkové reformy v roce 1930 získal panství Český stát a objekt přešel do vlastnictví obce. Byli v něm ubytováni vojáci, lékař tu měl ordinaci a v přízemí byla školka. Wilhelm Brückner, který si v přízemí otevřel obchod se smíšeným zbožím, v domě dokonce bydlel. Podle něj se i dnes jmenuje.

Chalupa, které by bylo letos právě 270 let, přešla v minulém století pod správu národního parku Šumava, která ji vlastně nepotřebovala. Zůstala opuštěná a bez oprav rychle chátrala, až ji v roce 2007 koupil podnikatel v realitách. Chtěl stavbu zrekonstruovat a použít do ní nějaký materiál z té původní. Jenže dřevo bylo většinou plesnivé a napadené houbou, cihly ve zděné části nesoudržné. Nakonec usoudil, že starý materiál použít nelze a nechal postavit věrnou kopii.

 

Jak vznikala replika

Protože se v okolí Prášil nenašla firma, která by takovou rekonstrukci zvládla, ujala se jí společnost Aldast ze Strakonic. „Měli samozřejmě nějaké další subdodavatele, takový objekt vyžaduje souhru mnoha různých oborů a řemesel,“ vysvětluje Tomáš Pospíšil, který dům spolu s Davidem Bínou už šestým rokem provozuje.

„Stará stavba neměla základy, v suterénu byl jenom klenutý sklípek, v němž se skladovalo dřevo. To je jediná část, která se zachovala, jinak byly veškeré konstrukce postaveny znovu. Východní a kousek jihozápadní štítové stěny jsou jako dřív roubené, zbývající části jsou zděné z cihelných bloků Porotherm. Trámy tloušťky čtyřiadvacet centimetrů jsou ze všech stran hraněné a nasedají na sebe přímo, tak, jak se to dělalo koncem osmnáctého století. Pod roubenou částí vznikl nový sokl z kamene původní chalupy a na sedlové střeše s polovalbami je dřevěný šindel, který nahradil i eternit, jímž byl obložen štít,“ hovoří pánové zasvěceně o technologiích, které prý zajímají i mnohé z návštěvníků. Větší část objektu totiž slouží jako penzion.

Dodejme, že zeleně natřené dveře a okna jsou, stejně jako kdysi, z měkkého dřeva a jsou kopiemi původních. Venkovní okna ve špaletách mají jen jedno sklo, aby si dům zachoval svůj výraz, uvnitř jsou izolační dvojskla. Zdařilými replikami jsou i drobné prvky stavebního kování. Truhlářské konstrukce jsou opatřeny lazurovacím lakem a dřevěné prvky v interiérech bezbarvým protipožárním nátěrem Flamgard.

Původní dům sice ještě držel pohromadě, ale při bližším pohledu odborníci zjistili, že by se starý materiál do nové stavby nedal použít. foto: Martin Mašín

 

Teplo i v mrazech

Ve staré chalupě, jejíž interiér byl v posledním století „rozkrájený“ na mnoho menších místností, se topilo kamny na pevná paliva. Hodně dřeva dnes spořádají i krásná obílená kachlová kamna, která vévodí hale v přízemí. Vytápějí nejen tento prostor o 40 metrech čtverečních, ale prorůstají zdí i do stejně velké jídelny a ještě do chodby o patro výš. V hale lze regulovat, kam má teplo jít. Kamnářství Jan Janoušek z Vimperku se zhostilo svého úkolu velmi dobře.

V bytě správců v přízemí i v šesti pokojích pro hosty ve dvou horních podlažích jsou radiátory, do nichž se teplá voda ohřívá lehkým topným olejem. Firma Silmet umístila do suterénu šest velkých nádrží s olejem, jejichž objem stačí na celý rok. Vedle je elektrokotel, kam se olej přečerpává, a nádrž, z níž teplá voda proudí potrubím vzhůru. V kotli se ohřívá i užitková voda. „Je to výborné řešení: praktické, čisté, bezpečné a jedno z nejlevnějších,“ pochvaluje si Tomáš Pospíšil.

 

Do objektu se vchází zádveřím. Zelené dveře vpravo však umožňují přímý vstup do místnosti, kde se ukládá sportovní vybavení. foto: Martin Mašín

 

V tvrdých horských podmínkách samozřejmě hodně záleží i na kvalitě konstrukcí. Naši průvodci si klima v domě chválí. Stavba prý nepromrzá. Trámy na sobě sice sedí dřevo na dřevo jako kdysi, ale do vyfrézovaných drážek byla vložena dřevěná pera. Líce stěn jsou v interiérech těsněny konopnými provazci.

„Těmi byly vyřešeny i přechody mezi zděnou a roubenou částí, která pořád trochu pracuje,“ připomínají naši průvodci. A vylepšení jsou prý i ve skladbě střechy a podlah. „Jsou do nich vloženy buď minerální rohože Rockwool, nebo polystyrenové desky. Ve zdvojených dřevěných příčkách mezi pokoji nahoře je Rockwool i jako zvuková izolace,“ informují pánové.

 

Podezdívka pod roubením je z původního šumavského kamene. foto: Martin Mašín

 

Přespolní řemeslníci

Sedíme v prostorné jídelně u jednoho z dlouhých masivních stolů a obdivujeme truhlářské řešení jeho desky. Když se chce člověk pohodlně usadit, nemusí odstrčit celý těžký stůl, stačí desku posunout ve vyfrézovaných drážkách a pak ji zase podle potřeby přitáhnout zpět. Jezdí jako po másle! Autorem je truhlář pan Jeřábek, který vyráběl do interiérů penzionu většinu dřevěného nábytku.

„Truhlář je ze Strakonic. V okolí Prášil investor neobjevil ani firmu, která by vyrobila na míru zařízení nebo byla ochotna opravit drobnosti. Zvukové izolace u stropů a mezi některými pokoji dodělávali řemeslníci až z Mělníka!“ Mělnická firma Špetlák a syn se prý ujala nejen dodělávky izolací, ale loni v létě také nátěrů oken a dalších prací.
Byt 3 + kk, který dnes obývají správcové, zařizoval před deseti lety investor rekonstrukce. Dnes má dům novou majitelku, která žije v zahraničí. Dlužno podotknout, že Tomáš s Davidem dodali tu pravou atmosféru nejen svému bytu, ale celému penzionu. Doplnili interiéry textilem a drobnostmi, vybavili vinný sklípek a do jídelny a pro kuchyňku, kde připravují snídaně, nakoupili pěknou keramiku a nádobí.

 

Dřevěný nábytek v jídelně i celém penzionu je dílem firmy pana Jeřábka. foto: Martin Mašín

 

Lákavá Šumava

Parádní prostředí v Brücknerově domě návštěvníky láká, i když podmínky pobytu jsou v některých ohledech přísnější než jinde. „V celém objektu se nekouří, na pokoji se nesmí zapálit ani svíčka. I když jsou obklady ze sádrokartonu s požární odolností a dřevo většinou opatřeno protipožárním nástřikem, nemá smysl to pokoušet,“ svorně doplňují naši hostitelé své vyprávění. Na přání hostů se prý kvůli problému s přenosem zvuku mezi pokoji neubytovávají děti do pěti let.

Návštěvníci musí počítat i s tím, že v zimě občas vypadne elektřina. „Jsme zkrátka na Šumavě. Přižene se vánice, na vedení spadne strom a v tu chvíli svítíme navzdory protipožárním opatřením svíčkami. Chladno není, kachlovými kamny se interiér dotopí, ale energie je nutná i pro ohřev vody. Naštěstí to nikdy netrvá dlouho.“

Když pánové popsali, jaké problémy mohou nastat, připomněli i výhody zdejšího pobytu. Hned u domu lze nasadit běžky a vyrazit do okolí, třeba se podívat na prášilské ledovcové jezero. Tras je mnoho, obec je centrem turistické dění. V zimě prý bývá okolo chalupy plaňkový plot z běžek. A od jara do podzimu fungují běžecké trasy jako cyklostezky. Prášily prý mají také lanové centrum, výběh s bizony, malou botanickou zahradu, u hotelu nový krytý bazén, který je otevřený pro veřejnost, a zájemci si mohou vyjet na koních. Vskutku lákavé.

Vpravo za dveřmi jídelny je robustní výměník navazující na hlavní těleso kachlových kamen v hale; dvířka na přikládání jsou jen kamufláží. foto: Martin Mašín

 

Pohled od vstupních dveří do haly. Vzadu je vstup do odpočinkové místnosti, vlevo replika schodiště, které stoupá nahoru k pokojům. foto: Martin Mašín

 

Nově vyrobené zařízení doplňují zajímavé kousky starého selského nábytku. foto: Martin Mašín

 

V odpočinkové místnosti je pohodlné posezení z IKEA. foto: Martin Mašín

 

V ložnicích jsou kromě postelí jen noční stolky, skříně, truhly na uložení šatstva a bidla na jeho případné usušení. foto: Martin Mašín

 

Na chodbě prvního patra je další výměník kachlových kamen. foto: Martin Mašín

 

V koupelnách jsou stěny obloženy dřevem a zkosené části sádrokartonem. foto: Martin Mašín

 

Na finskou suchou saunu navazuje odpočívárna, jejíž kamennou stěnu tvoří sokl domu. foto: Martin Mašín

 

Dříve zatuchlý sklad dřeva – dnes parádní vinný sklípek s posezením. foto: Martin Mašín

 

Brücknerův dům je usazen v kopci na návsi skutečně působivě. Štít je obložen šindelem, stejně jako střecha, která má na obou stranách výrazné polovalby. foto: Martin Mašín


Text: Marie Rubešová; foto: Martin Mašín

Další články

Talíř s otisky

Talíř s otisky

Rostliny s výraznější strukturou, například luční trávy nebo divoké koření, můžete využít pro vytvoření jedinečných plastických vzorů. Ozdobte si s nimi třeba dekorativní talíř.

Celý článek

Slaďoučké meruňky

Slaďoučké meruňky

Sametové meruňky nesmí v létě na našem stole chybět. nejlepší jsou samozřejmě čerstvé, ale v koláči chutnají také skvěle. Nebo máte chuť vyzkoušet je pečené, s medem a skořicí?

Celý článek

Přečtěte si

Jak uklízet bez chemie

Jak uklízet bez chemie

www.chatar-chalupar.cz

Vlastní, domácí čisticí prostředky mají dvě základní výhody: ušetří finance a jsou šetrnější k přírodě. Navíc je jejich výroba jednoduchá a většinu potřebných surovin máme běžně doma.

U stylistky v Lisabonu

U stylistky v Lisabonu

www.peknebydleni.cz

Devětadvacetiletá stylistka a influencerka Mafalda Patrício žije v portugalském Lisabonu. Má ráda eklektický styl, ve kterém mají čestné místo i ručně malované kachlíčky.