Srdíčka jako dárek
Léčivá je nejen radost z výsledku, ale taky z toho, když „výtvor“, který člověk vymyslel, věnoval mu svoji energii, čas a lásku, někomu daruje, a ten je z něho nadšený. Pro mě osobně je to neskutečná radost, že jsem mu nedarovala konvenční věci, ale originál mojí energie. Ano, mohla bych jít do supermarketu nebo květinářství a dárek zakoupit, ale to mě nenaplňuje. Místo cesty do obchodu volím cestu do přírody, sbírám různé přírodniny a až podle toho, co nasbírám, teprve vymyslím, co vyrobím.
Nyní jsem vyrobila dvě srdíčka. To s ulitami je pro kamarádku, má s přítelem výročí seznámení, takže jsou na něm „dva zamilovaní šneci“… :-). To s ptáčkem je pro maminku k narozeninám. Měla jsem doma schovanou kovovou krabičku ve tvaru srdce od bonbonů, vyložila jsem ji igelitem a pak použila přírodniny – mech, vyschlé ulity, poupě rododendronu, květ břečťanu, srdíčko vyrobené z nalámaných větviček s lišejníkem. A pak jsem je dozdobila tím, co jsem měla doma – mašlí, umělou květinou, ptáčkem. Igelit pod mech jsem zvolila úmyslně, aby se mech mohl jemně kropit, a brzy neoschnul.
Eva Kočvarová
S aranžmá jsem měla úspěch
Veronika Šťastná: Jsem ráda, že jsem na váš časopis narazila. Bylo to sice náhodou a možná i omylem, ale hned po přečtení prvního čísla jsem si objednala předplatné. V podzimním čísle jste ukazovali, jak vydlabat dýni a naaranžovat do ní podzimní květy. S aranžmá jsem měla úspěch, a za to vám děkuji. Nyní se chystám na věnec z větviček z čísla 2/2013. Kroucené vrby máme ažaž, tak doufám, že se mi podaří udělat aspoň z poloviny tak pěkný věnec, jako je ve vašem časopise. Přikládám foto mé loňské jarní výzdoby, která je strašně jednoduchá a myslím si, že svůj účel splnila. Přejí vám hodně úspěchů a ať jste stále ten super časopis se skvělými nápady jako doposud.
Pro koledníky
Dana Bušková: Zasílám ukázku své tvorby pro Velikonoční čas. Zde na vesnici koledníků přijde hodně, tudíž hospodyně musí být připravená, snažím se, aby to bylo vždy něco jiného. Papírová hmota (obaly od vajíček) je po navlhčení velmi tvárná, a dá se po dokonalém vyschnutí povrchově upravit buď barvou nebo ubrouskovou technikou. Vytvořila jsem tedy polovinu skořápky velkých vajec, které naplním koledou. Vedly mne k tomu nostalgické vzpomínky z mládí, kdy se svobodná děvčata vždy starala, aby měla pro svého chlapce připravenou kraslici, která ovšem byla z pravé čokolády.
Houpačka pro dlouhány
Milena Sýkorová: Milá redakce, velmi mě zaujal váš časopis (tak, že jsem se rozhodla pro předplatné), je zajímavý a rozmanitý. Posílám vám svůj příběh, třeba bude někoho inspirovat. Máme zahradu a stále jsem chtěla houpačku, ale peníze bylo potřeba stále na něco jiného, a navíc jsem chtěla „klimbat nohama“, což u žádné prodávané (při mé výšce 176 cm) nebylo možné. Náš kamarád měl starou nepoužívanou a nabídl mi jí. Skočila jsem po ní „všemi deseti“. Celou jsme ji s manželem obrousili, znovu nalakovali. Manžel přidělal dřevěná „kopyta“, aby byla vyšší. Ze staré postele použil lamelové lůžko, které upravil na sedadlo, to prodloužilo sedák pod nohama (jsme totiž všichni velcí). Já jsem ušila ze staré, 10 cm široké molitanové matrace technikou patchworku sedák, opěrák a polštáře. Střecha i sedák a opěrák jsou ze silného plátna. Na sedák a opěrák jsem ho obarvila a střechu pro sjednocení olemovala stejnou květovanou látkou, která je v patchworkových dílech. Na polštáře jsem použila staré džíny, na rubové straně jsou všity jejich kapsy. Střecha se k rámu připevňuje pomocí pásků suchého zipu. Posílám vám fotografie proměny, kterou jsme s manželem provedli. Teď už klimbá nohama i moje dcera (měří 188 cm).
Všelijaké dekorace
Pavla Mašková: Nové číslo vašeho časopisu Rozmarýna mě opět velmi potěšilo. Mám jej předplacené od prvního čísla a musím vám říct, že každé číslo je lepší a lepší. Líbí se mi, že v časopise najdu od každého něco, že není pouze jednostranně zaměřený. Velmi mě baví vyrábět všelijaké dekorace, a tak mi nedá, abych se s vámio některé nepodělila.
