Řezbářství vyžaduje zručnost a odhodlání

Lidé postávají u ponků a tvoří. Některé výrobky jsou hotové rychle, na jiných pracují i několik měsíců. Nikomu z nich to ale nevadí. Řezbáři nespěchají. O tom, že se lidé vracejí k tradičním rukodělným technikám, ví své sochařka a řezbářka Magdaléna Mézlová, která spolu s manželem před lety výtvarnou dílnu Magmé, dnes sídlící v Základní škole Kořenského na pražském Smíchově, založila. „Během základního kurzu si lidé vyzkoušejí nejen práci se dřevem, ale naučí se také používat a nabrousit řezbářská dláta. „Práci si už od počátku volí sami, nebo využívají množství předloh, které jsou v dílně k dispozici. Někdy se účastníci kurzů obávají, zda řezbařinu zvládnou. To je ale zbytečné, protože řezbářství je vhodné pro kohokoli, stačí trochu trpělivosti, zručnosti a odhodlání, to ostatní se postupně rozvine samo,“ říká zkušená lektorka.

Přesnost i improvizace

Každý si tu postupně najde svůj způsob tvoření. „Ten, kdo je techničtější a rád vše měří, spíše volí techniku vrubořezu, intarzie nebo tvoří kopie podle nějakého modelu. Kdo naopak rád improvizuje, určitě zkusí nějakou abstraktní plastiku, fantaskní masku nebo loutku. Každý zkrátka postupně rozvíjí to, co ho nejvíce baví,“ říká Magdaléna. Někteří účastníci tu jsou naprostými začátečníky, jiní už třeba mají s řezbářstvím zkušenosti a zajímají je konkrétní techniky, které si chtějí osvojit. „V kurzech se pak mísí různě pokročilí, což je inspirativní zejména pro nově příchozí, protože se od nich mohou učit novým dovednostem,“ říká Magdaléna Mézlová.

Lípa je nejlepší

Pro řezbáře je nejvhodnějším materiálem lipové dřevo, které je akorát pevné – není ani moc měkké, ani moc tvrdé, a tak má ideální vlastnosti k opracování. Důležité ale je si nejdříve rozmyslet, na čem chcete pracovat. „Jiný druh dřeva si vezmete na loutku, kde nejlépe vyhovuje dřevo lipové, které je lehké a tvárné, jiné dřevo zvolíte na hudební nástroj, kde se volí tvrdé dřeviny, které umožňují lepší přenos zvuku a jsou stálé, například javor, smrk nebo bez,“ vysvětluje zkušená řezbářka. Dřevo vysychá asi tři roky, záleží ale i na jeho síle a také na době, kdy bylo pokáceno. Je-li pokácené v nevhodné době, může být plné mízy a jeho vlastnosti se zhoršují. Správně pokácené a uskladněné dřevo si zachovává veškeré kvality.

Dláta a hoblice

Nejdůležitějším nástrojem řezbáře jsou dláta. Na trhu je jich hodně, a tak se řiďte tím, že kvalitu lze odvodit od vyšší ceny nástroje, i když tomu tak nemusí být vždy. „Přesto velmi levné sady ani začátečníkům nedoporučuji, ty je možné použít tak na škrabání do sádry. Lepší je mít ze začátku méně dlát, ale kvalitních, kterým drží dlouhou dobu ostří, není potřeba je stále přibrušovat a jsou pohodlná do ruky,“ radí řezbářka. Velice důležitým pomocníkem řezbáře je pracovní stůl – ponk, nebo česky hoblice, která má upínací posuvné čelisti a otvory na kotvící kolíky, tzv. poděráky, umožňující si opracovávaný výrobek napevno zafixovat, a tím si zajistit lepší ovladatelnost dlát při práci. Na hrubé opracování využívá řezbář řezbářskou paličku, která mu ušetří spoustu námahy.

Výrobků je nespočetně

A co všechno v dílně během kurzů vzniká? Začátečníci pracují nejprve na výrobě jednoduchých reliéfů, misek a lžiček nejrůznějších tvarů. „Někdo si rád vyrobí třeba cedulku s nápisem, šperk, masku, či jednoduchou figurku ptáčka. Pokročilejší účastníci se věnují tvorbě loutek, náročnějších plastik a reliéfů, trénují si ornamentální řezbu a vrubořezovou techniku, nebo podle modelů vytvářejí kopie – například figurku Madonky s Ježíškem nebo klepadlo na dveře ve tvaru lví hlavy. Nejčastěji ale lidé tvoří podle vlastní fantazie,“ uzavírá Magdaléna Mézlová.

Větvičkoví tvorové

Máte chuť zkusit si práci se dřevem, ale nemáte řezbářská dláta ani ponk? Nezoufejte, pro tento výrobek stačí pouze základní kutilské vybavení. Na větvičkové tvorečky budete potřebovat pouze nožík podobný skalpelu, který připomíná řezbářský nůž.

• Tvorečci mohou být libovolných tvarů. Vznikají spontánně, bez dlouhých příprav či měření. Stačí nařezat silnější vyschlé libovolné větve stromů, použít je jako tělíčko a nožíkem pak zakulatit nebo zašpičatět konce.
• Postranní odbočující větvičky můžeme použít jako ocásek, nebo třeba malý chobot. Z tenčích větviček pak nařežeme nožičky či tlapičky, které rovněž seřízneme nožíkem na okrajích dohladka.
• Kůru na větvičkách můžeme použít jako zdobný prvek nebo ji z povrchu odstranit.
• Tyto větvičky maličkým vrtáčkem navrtáme, aby se nám při zatloukání hřebíčků nerozštíply. Pak je upevníme zatlučením do tělíčka, ale jen natolik, aby umožňovaly požadovaný pohyb končetin.
• Ze zašpičatělé větvičky můžeme vyřezat uši, dotvářet různá křídla, čenichy nebo zobáky.
• Na závěr si vybereme materiál na oči – ozdobné hřebíčky, korálky nebo bižuterní polotovary.
• K případnému lepení je naprosto vyhovující jakékoli disperzní lepidlo.
• Povrch větvičkových tvorů může být přírodní, navoskovaný, naolejovaný, nebo je můžete pojednat barevně, třeba akrylovými barvami.

Výtvarná dílna Magmé

Kurzy řezbářství Magdaleny Mézlové se konají v dílnách Základní školy Kořenského 10/670, v Praze 5 na Smíchově.
Více najdete na www.rezbarstvi-kurzy.cz, mail: magme.mm@seznam.cz.