Foto: Vladimír Hájek

Povedená proměna domku aneb Když se staré mísí s novým

Postupná proměna téměř stoletého domu se manželům Haně a Janovi opravdu povedla. K jeho milé atmosféře přispívá prostornost místností i zařízení, které je mixem nového a starého. „Dům jsme koupili v roce 2013 a podle našich představ měl sloužit jen k rekreaci,“ uvádí nás majitelka do situace. „Podélné přízemní stavení bylo ještě v původním stavu. Zrekonstruovali jsme tedy přízemí a začali sem jezdit. Ale zalíbilo se nám tady tak, že jsme se rozhodli pro trvalé bydlení. Teprve potom přišlo na řadu zateplení domu a fasáda,“ vysvětluje Hana.

Manželé mají už pět vnoučat a dům byl po čase pro všechny malý. Proto se rozhodli pustit do další práce a zrekonstruovat ještě půdu na obytné podkroví, takže přibylo několik místností. To zkolaudovali předloni.

Foto: Vladimír Hájek

Sen o kuchyni s výhledem

První rekonstrukce se neobešla bez vybudování nových rozvodů vody a elektřiny, septiku, vyrobení oken podle starých vzorů a osazení nových dveří. „V interiéru máme ve většině místností hliněné omítky,“ pochlubila se nám Hana, „je to zdravé a vypadají rustikálně.“

Dispozici přízemí měnili jen částečně. Hlavní změnou bylo spojení kuchyně, spíže a malého pokojíku do velké obytné kuchyně. „Vždycky jsem chtěla mít kuchyni pod oknem, abych se mohla při vaření dívat ven,“ svěřuje se majitelka. To jí teď splnila šest metrů dlouhá kuchyňská linka u stěny s okny do zahrady.

Kromě ní jsou v kuchyni laděné do bílé a hnědé velký jídelní stůl, kredenc, ale i dvě pohovky, stolek a lehátko. Jednotlivé zóny odděluje zděný komín a krásná kachlová kamna. „Kamna jsem navrhovala já, kamnář pan Bartoš z Lískovic od Hořovic nám je stavěl a ručně tlačené kachle vyrobila firma z Chodouně,“ dozvídáme se. Tepelnou pohodu zajišťuje v kuchyni vedle kachlových kamen i podlahové topení. To je ostatně i v koupelnách, v ložnicích jsou akumulační kamna.

Foto: Vladimír Hájek

K pohodě přispívá i sauna

V přízemí jsou ještě dvě ložnice, přední s okny do ulice a zadní za kuchyní. Za ní bývala místnost přístupná ze dvora a sloužící pro ukládání všeho možného. Dnes je na jejím místě koupelna, sauna a chodbička s východem na dvůr a nově také se schodištěm do podkroví. Hlavní vstup do domu je ale přes rozlehlou verandu vpředu, která nahradila původní menší.

Podkroví v rustikálním stylu

Po prohlídce přízemí nás majitelka vede do podkroví. Jeho úprava nebyla zrovna jednoduchá. „Abychom mohli zvýšit stěny podkrovních místností, bylo třeba nejprve rozebrat střechu a krov,“ vzpomíná naše průvodkyně. Trámy se očistily, okartáčovaly a daly zpět. Střecha se zateplila a položila se nová krytina z pálených tašek. Směrem do dvora přibyla vikýřová okna, na druhé straně střešní.

Místnosti zůstaly otevřené do krovu, působí tak velmi vzdušně. Tmavé trámy se na pozadí bílou lazurou natřeného prkenného obkladu stropu hezky vyjímají. Ostatní dřevěné prvky se barevně přizpůsobily krovům, čehož se dosáhlo jejich opálením. Dveře už další ošetření nepotřebovaly, jen schodiště a zábradlí jsou navíc navoskované.
„Všechna okna a vchodové dveře vyráběl pan Vodička ze Staré Paky. A veškerou práci se dřevem včetně nové střechy dělal Jarda Faltus z Dymokur,“ chválí ho naše průvodkyně. „Zednické a ostatní práce odvedla firma z Dymokur – dva Martinové, čtyři Jardové, Dušan, Kuba a Kocour,“ trvá na jejich vyjmenování Hana.

Foto: Vladimír Hájek

Stoletá podlaha

Také podlahy v podkroví daly řemeslníkům zabrat. Mezi trámovou konstrukci přišla tepelná izolace, potom OSB desky – dvě vrstvy křížem –, kročejová izolace, parozábrana, šesticentimetrová vrstva betonu, rošt z latí a nakonec prkenná podlaha. Ale pozor! Ta je ze sto let starých vydrátkovaných prken z bývalé Zbrojovky v Brně, tedy starších, než je samotný dům. „Jako povrchovou úpravu jsme zkusili přírodní lak i včelí vosk, ale nejlepší je asi vosková emulze,“ svěřuje se se svou zkušeností Hana.

Foto: Vladimír Hájek

Po schodišti nahoru a dolů

„Po rekonstrukci podkroví přibylo několik nových místností – moje pracovna, dětská ložnice, dva pokojíky, předsíňka se vstupem na venkovní kovové schodiště, koupelna s WC a na konci je o pár schodů níž společenská místnost. Z ní vede druhé schodiště dolů do chodbičky před saunou,“ vyjmenovala naše průvodkyně podkrovní prostory. Mě hned napadá: tady se můžou děti díky dvěma schodištím honit stále dokola!

„Nejdříve jsem chtěla u schodiště kované zábradlí, ale kovář měl termín až za několik let, tak Jarda nechal dřevěné,“ říká majitelka. A jak se podkroví vytápí? Jsou zde přímotopy, v pracovně a společenské místnosti ještě kamna. Dosud není vše úplně zařízené, ovšem koupelna je parádní. Zaujme především kamenné umyvadlo na stolku ze šicího stroje a žulové desky.

Foto: Vladimír Hájek

Staré i nové

„Při zařizování jsem využila i nábytek po příbuzných a od známých, nalezený na internetu a podobně. Část věcí jsem ještě různě upravovala,“ prozrazuje na sebe šikovná majitelka. Například z nové jednoduché skříňky dokázala pomocí barev a nového kování vytvořit „historický“ kousek do pracovny. Anebo ze staré rezavé lampy, která původně nebyla na elektřinu, vznikl pomocí řetězů a restaurátorské práce krásný lustr. Bytový textil je šitý na zakázku, k příjemné atmosféře přispívají hezké drobnosti, v kuchyni například staré nádobí.

Foto: Vladimír Hájek

Zahrada s letní kuchyní

Podél domu je travnatý dvůr, kde rostou šeřík, rododendrony, růže, bylinky, fíkovník, tulipány, narcisy. „Mám tu pivoňku, kterou měli na zahradě moji rodiče. Když zahradu prodali, pivoňku jsem přestěhovala sem. A letos mi poprvé vykvetla,“ těší Hanu. Pod dvěma velkými ořešáky je v létě vítaný stín na sezení. V plánu je ale i otevřené posezení pod střechou. „Proti domu stávala na dvoře hospodářská budova, kterou jsme zbourali. Teď se tam staví dvougaráž s dílnou a letním posezením,“ ukazuje nám hostitelka.

Ke dvoru patří i letní kuchyně a spíž ukrytá za dalšími dveřmi na konci domu. Využívá se hlavně pro letní vaření, zpracování úrody ze zahrady, pro přátelská posezení a podobně. Zahrada za domem je užitková. Na záhonech uzrávají rajčata, papriky, okurky. A letos majitelé zkouší prvním rokem brambory.

Na otázku, s čím je tady Hana nejvíc spokojená, odpovídá jednoznačně: „Spokojená jsem tu se vším.“