Nebojte se čalounění

K výměně čalounění na nábytku se obvykle odhodláme ve chvíli, kdy je potřeba rozvrzanou židli či osezené křeslo opravit celkově. V takovém případě platí, že čalounění se dělá až nakonec. Nejdříve tedy udělejte práce typu odstranění starého laku a přelakování nebo lepení a případné další truhlářské opravy. Očalounit však můžete i zcela novou nebo zachovalou židli nebo stoličku v případě, že se rozhodnete pro pohodlnější posezení. Jednoduché počalounění sedáku židle nebo štokrlete je ostatně dobrým startem pro osvojení základních čalounických dovedností.

Vystačíte s málem

Kromě nábytku, který budete opravovat či upravovat, potřebujete především kus látky. V ideálním případě použijte pevnou potahovou látku, ale není to nezbytná podmínka. Můžete najít v zásobárně vašich látek či v oblíbeném secondhandu jakýkoli vhodný materiál, který vydrží předpokládanou zátěž. Lze tedy pracovat třeba i se starou džínovou sukní nebo zbytkem manšestrového kabátu. Opravujete-li však jeden z více kusů čalouněných židlí, bude samozřejmě třeba potahový materiál sladit s okolním nábytkem. Pro občasné čalounění není třeba nakupovat speciální nářadí. Pokud by se vám však potahování nábytku látkami zalíbilo, seženete vše potřebné u specializovaných dodavatelů nejlépe prostřednictvím internetových obchodů. Nebo se porozhlédněte po inzerátech, tam můžete občas narazit na velmi zajímavé zboží z výprodejů zrušených čalounických dílen. Do začátku však vystačíte s nůžkami, ostrým nožem a kladívkem. Ještě lépe poslouží lámací nůž či speciální zahnutý řemeslnický nůž a práci při upevňování potahů velmi usnadní sponkovačka.

Pokud jde o materiál, budete k počalounění sedáku kromě potahové látky potřebovat ještě výplň v podobě molitanu, vatelínu či plsti. Nejsnáze se vám bude pracovat s molitanem. I v menším množství ho koupíte například v obchodech s potřebami pro řemeslníky nebo v některých hobbymarketech a prodejnách bytového textilu. Čalouníci často dosáhnou lepšího výsledku, když doplní plát molitanu ještě horní vrstvou vatelínu.

Pozor na rezervu a vypínání

Potahujete-li sedák či jakoukoli souvislou rovnou plochu, obkreslete si nejprve tvar potahované plochy a udělejte si šablonu (nejlépe z kusu kartonu). Pomocí šablony zakreslete požadovaný tvar na molitan i potahovou látku. Molitan musí kopírovat tvar a velikost sedáku či potahované plochy a chceme-li očalounit i okraj, je třeba počítat s rezervou, která se přes okraj přetáhne. Stejně tak musíte vytvořit rezervu i u potahové látky, aby ji bylo možné přetáhnout přes okraj a pod sedák, kde se pak ze spodní strany přichytí sponkami nebo čalounickými hřebíčky. Molitan můžeme na čalouněnou plochu nalepit. Látku položíme na sedák, na několika místech zajistíme proti posunutí špendlíky. Pomocí čalounických hřebíčků nebo sponkovačky látku připevníme – nejprve střídavě na protilehlých stranách. Přitom látku napínáme, ale pozor, abychom ji přílišným napínáním nezdeformovali. Na hotovém potahu by pak mohlo přílišné napnutí nepříjemně deformovat případné vzory na látce. Nakonec upevníme látku v rozích tak, že ji složíme přes sebe, napneme směrem ke středu a pevně uchytíme. Za hřebíčky (sponami) necháme látku přečnívat 1 až 2 cm, zbytek odstřihneme.

Jak očalounit židli

1. Potahovou látku naměříme tak, aby vznikla dostatečná rezerva na přetažení přes a pod okraj.

2. Látku nejprve zajistíme proti pohybu několika špendlíky a pak ji připevníme nejprve střídavě na protilehlých stranách.

3. K upevnění můžeme použít sponkovačku, ale při opravách lze využít i původní zachovalé hřebíčky.

4. Látku připevňujeme v pravidelných záhybech a dbáme na stejnoměrné vypínání, aby se nedeformoval případný vzor.

Dobré rady

Čalounění křesla či pohovky raději přenechejte odborníkům. Pokud si troufnete i na takové „sousto“, vybavte se alespoň čalounickou učebnicí nebo odbornou příručkou. Improvizace se nevyplatí.

U staršího nábytku jsou polštáře (často žíněné) kryté vrstvou čalounické vaty. Nahradit ji lze syntetickým čalounickým rounem, které se prodává v rolích.

Množství potřebné potahové látky při opravách lze spočítat podle původní látky, ale vezměte v úvahu, že staré látky jsou obvykle z části vytahané.
U vzorovaných látek je třeba počítat s průběhem vzorku a také s tím, že přílišné vypnutí vzorek deformuje.