Dům po předcích zase žije

Zrekonstruovaný domek s bílou fasádou a s modrými římsami a šambránami kolem oken upoutá kolemjdoucího na první pohled. Asi byste netipovali, že patří k nejstarším stavením v obci.

Dům je v majetku rodiny pana Vladislava již po několik generací, u babičky a dědy dnešní majitel v dětství často pobýval a ke stavení i vesnici má proto blízký vztah. To byl také důvod, proč se s partnerkou Petrou pustili do jeho rekonstrukce pro víkendové bydlení. Jejich synové, desetiletý Vojtík a šestiletý Vítek, se tu s kamarády pěkně vyřádí.

 

Na skok do historie

Obec Bílé Vchynice na Pardubicku byla založena někdy kolem roku 1785 při rozparcelování panské půdy. „Domek, respektive jeho zadní hospodářská část, která je z kamene a nepálených cihel, je asi z doby založení vsi,“ seznamuje nás s historií stavení Vladislav. „Přední, obytná část je z pálených cihel a je novější. Původní světnice byla nejspíš roubená. V roce 1890 vyhořela při požáru půlka obce, při tom samozřejmě i roubené části chalup, pravděpodobně včetně naší. Při obnově stavení jsme zjistili, že navazující stěna hospodářské části domu byla omítnuta a obílená. Asi sloužila nějaký čas k bydlení, než se přistavěla nová obytná část. Ta nebyla s tou hospodářskou ani stavebně provázána,“ vyvodil si Vladislav z těchto nálezů vývoj chalupy. „Děda říkal, že novou část domu stavěl děda jeho ženy. Ve světnici si všimněte neobvyklých klenutých kazetových stropů, takové nikde jinde ve vesnici neuvidíte,“ upozorňuje nás majitel.

Kuchyňskou linku v krémovém odstínu s patinou si nechali majitelé vyrobit. Všechny detaily respektují chalupářský styl

Jak se bydlelo dřív

Vpředu do ulice byla velká světnice, kde kdysi stávala i pec na chleba. Na druhé straně chodby byla ložnice a výminek pro nejstarší generaci. Následovaly hospodářské prostory – špýchar, chlév, pak částečně otevřený prostor, za ním několik menších místnůstek, v nichž dnešní chalupář pamatuje koupelnu a prádelnu, nad nimi byl holubník. Záchod byl suchý na dvorku.

„Prarodiče dům jen udržovali, nic tu neměnili. Když děda zemřel, zůstal dům nějaký čas prázdný. Byl sběratelem všeho, byla tu spousta věcí, občas i zajímavých: třeba stará máselnice na kliku, kamenné formy. Co šlo, jsme zrestaurovali,“ vzpomíná Vladislav.

Nová kachlová kamna jsou nejen krásná, ale vytopí i celý dům a navíc nabízejí stylové poležení

Dělba práce

Rekonstrukce chalupy nebyla jednoduchá, zahrnovala všechny možné stavební a řemeslnické činnosti. S přípravnými pracemi se začalo z kraje roku 2015 a v létě 2017 jsme už přijeli na reportáž.

„Vše jsme si řešili sami, bez architekta. Nešlo nám o to měnit dispozici domu, hlavní bylo opravit nebo vyměnit to, co bylo ve špatném stavu, při tom zachovat charakter chalupy, ale se soudobým komfortem. S partnerkou jsme si úkoly rozdělili – já jsem se postaral o stavební povolení a řemeslnické práce a na Pétě bylo vymyslet zařízení interiérů,“ vysvětluje náš průvodce.

Starému skleníku to sluší vedle nové linky, i staré a nové židle se u jednoho stolu shodnou. Na vše dohlížejí dědečkovy hodiny

Chalupa povyrostla

Největším stavebním zásahem bylo zvednout obytnou část domu o osmdesát centimetrů, aby se dalo zobytnit podkroví. Na řadu tak přišel nový krov a střecha, stavbu zpevnil věnec. Kromě toho bylo potřeba udělat izolace, nové podlahy, udělat nové vnitřní i vnější omítky, vybudovat plynovou přípojku a rozvody vody a elektřiny, odpady, topení.

„O základní stavební úpravy se postarala firma, na ostatní práce jsme si najímali místní řemeslníky. A co jsme zvládli, jsme si udělali sami, hlavně dokončovací práce,“ říká Vladislav. Snahou bylo co nejvíce zachovat původní vzhled domů. Proto římsy a šambrány na fasádě i barevnost omítky odpovídají původním, střechu lemují řezané trámy a prkna. Dveře a okna vyrobil místní truhlář Jindřich Kulhánek podle těch, které dosloužily, i nová vrata měla vzor ve starých.

Světnice laděná do příjemné modrobílé barevnosti má originální klenutý kazetový strop

Modrobílá světnice

Největší místností chalupy je světnice, oblečená dnes do modrobílé. V rohu stojí nová kachlová kamna s teplovodním výměníkem a plochou lákající k poležení, dílo kamnáře Tomáše Jíry z Hrusic. „Inspirací pro kuchyňskou linku jsem našla v časopise a vyrobil nám ji pan Vébr od Kutné Hory,“ chopí se slova při prohlídce domů Petra. Nový je i jídelní stůl se židlemi a otoman.

Ostatní vybavení pochází od předků. „Dvě židle jsou dílem mého dědy a tenhle krásný skleník vyrobil pradědeček, truhlář. Skleník jsem opravil a použil i šelak,“ svěřuje se šikovný chalupář. „Po dědovi zůstala i stahovací lampa a hodiny. Představte si, byl u nich lístek, kde si děda napsal, že v nich pošteloval jedno kolečko, a nakreslil ho. Tak jsem je podle toho zas opravil,“ usmívá se vnuk. „A kuchařky na zdi vyšívala Vláďova babička,“ přidává se Petra. Modrobílé jsou i italské keramické obklady, závěsy na oknech a polštáře z kanafasu od firmy Textil Zítka a užitková i dekorativní keramika.

Za hezkého počasí se může stolovat na dvoře, světnice s připravenými dobrotami je za modrým oknem

Interiéry v novém

Chodba je laděna do uklidňující zeleně. Na jedné stěně se vyjímá jemná kresba kapradí. Že by ruční malba? Vladislav se směje: „Je to tapeta, včera jsem ji dolepil!“ Vstoupíme do ložnice, kde je hlavním kusem nábytku masivní postel. „Dělal jsem ji s truhlářem z trámů ze starého krovu, stejně tak poličku nad ní. Tuhle skříňku,“ ukazuje náš průvodce na zeď, „měl děda ve špýcharu a ukládal si prý do ní peníze!“

Další dvě ložnice, pokoj synů a místnost pro hosty, jsou v podkroví. To kromě kulatého okénka ve štítu a bočního vikýře prosvětluje i několik nových střešních oken. Podkroví má vlastní koupelnu, je laděna do veselé červené. Všechny ložnice vytápí radiátory.

Sloupky u vrat a vrátek dokládají rok jejich vzniku, 1929

Koupelna se saunou

Hlavní koupelna se nachází v přízemí, vedle ložnice, v místě bývalého výminku, a pokračuje do prostoru dřívějšího špýcharu. Je velkoryse rozlehlá, v přední části se sprchovým koutem, s toaletou, bidetem a pultem s ručně malovaným umyvadlem značky La Lagartija. Po pár schodech sejdeme do druhé části koupelny s vanou a saunou. Tady, na rozdíl od přední části obložené teplým italským travertinem, vládne šedý beton, kamenná stěna a přírodní dřevo. Odtud se dá dveřmi vyjít rovnou na dvůr. Teplo v koupelně zajišťuje podlahové topení.

Na římsu u kamen umístila Petra drobné památky většinou z původní výbavy domu

Proměna hospodářské části

Za dalšími dveřmi je dnes místo chléva dílna. V části otevřené do dvora ještě Vladislav s Petrou plánují letní posezení. „Rád bych zde postavil udírnu a letní ložnici a pod schody na půdu bude venkovní zděná kuchyně – vodu sem už vyvedenou máme. A budu tu vařit pivo!“ těší se chalupář.

Kolem okének do hospodářské části stavení nechali chalupáři část původního zdiva odhalenou

Dvůr a zahrada zatím čekají

Podél celého domu je uzavřený zatravněný dvůr, kde se dá posedět u stolu pod ořešákem. Prostor mezi stavěním a stodolou ještě na úpravu čeká. Také stodolu bude třeba opravit. Za ní pokračuje zahrada. „Vysadili jsme v ní ovocné stromy a mám tam včely, věnuji se jejich chovu už patnáct let,“ překvapil nás na závěr naší návštěvy Vladislav. Ale k nim jsme raději nešli.

Koupelna v podkroví laděná do červenobílé má umyvadlo ve tvaru škopíku

 

Špýchar se proměnil na koupelnu, nabízí vanu a saunu

 

Přírodní barvu obkladů a dlažby oživuje ručně malované mexické umyvadlo

 

Rovněž na místě výminku je dnes velkorysá koupelna

 

Přízemní ložnice je celá v teplé červené. K posteli vyrobené z trámů krovu se hodí dědova skříňka nalezená ve špýcharu

 

Zrekonstruovaný dům maximálně zachovává historické prvky. Na první pohled nikdo nepozná, že byl o prostor mezi dvěma římsami zvýšen

 

 


Text: Iva Tvrzová; foto: Vladimír Hájek

Další články

Ze sklípku do sklípku

Ze sklípku do sklípku

V rohu náměstíčka z vinných sklepů v Pouzdřanech najdete vedle sebe dva, které mají štíty stavěné do oblouku. Mají i společný příběh a přinejmenším do jednoho z nich se vám možná podaří nahlédnout.

Celý článek

Horké léto v barvě vějířovky

Horké léto v barvě vějířovky

Každá kapka dešťové vody je v Podkrkonoší vzácná. I když přes léto v Lázních Bělohradě skoro neprší, v zahradě Bernardových se trávník zelená a horké počasí nebývá na většině rostlin vidět.

Celý článek

Zpívání u řeky

Zpívání u řeky

Když se rozezní cimbál a k tomu se přidají housličky, zastaví se u chalupy Štruncových na jihu Čech čas. Sousedé zmlknou a naslouchají krásným melodiím, které zpívají a hrají Dalibor s Kateřinou.

Celý článek

Proměna podhorské chalupy

Proměna podhorské chalupy

Kateřina a Richard žijí v Brně a mají tři děti a psa. Jakub a Bára jsou dospělí, třetímu, Matějovi, je pět let a jeho máma tvrdí, že je hotový chalupář. Rodina si totiž předtím, než se narodil, pořídila chalupu a Matěj zažil většinu oprav. Rekonstrukce se ale chýlí ke konci.

Celý článek

Přečtěte si

Papírna pod Ještědem

Papírna pod Ještědem

www.chatar-chalupar.cz

Cesta za splněním snu bývá někdy dlouhá a ne vždy přímočará. Manžele Gorcovi nakonec zavedla z Prahy až do malebné vsi Zdislava v Podještědí. Vybudovali tu ruční papírnu i svůj nový domov.

Sezení pro jednoho?

Sezení pro jednoho?

www.peknebydleni.cz

Někdy je dobré myslet chvíli jen na sebe. Nedělit se s nikým o prostor. Odpočinout si pěkně sám ve svém pohodlném křesle, číst si nebo se dívat na film. Jestli ještě vaše milované křesílko nemáte, zde je pár tipů…

Rostliny do vlhkých zákoutí

Rostliny do vlhkých zákoutí

www.floranazahrade.cz

Vlhký kout na zahradě nemusí nutně zarůstat kopřivami, bude se v něm dařit řadě květin. Pokud zde navíc vytvoříte kamennou terásku, která odvede z půdy vodu a vytvoří sušší a teplejší podmínky, lze sem vysadit i mnohé další druhy. Inspirujte se.