Foto: Jaroslav Hejzlar

Chalupa v podhůří Jeseníků po rekonstrukci znovu ožila

Je to jedna z mnoha chalup ve Velkých Losinách, které patřily obyvatelům německé národnosti. Ta, kterou jsme navštívili, prošla v poslední době velkou rekonstrukcí. Navenek vypadá jako kdysi, ale dispozice i vybavení se změnily.

Rekonstrukce se ujal stavební inženýr Roman Pechanec, který má nedaleko odsud rekreační stavení a jezdí sem s rodinou pravidelně. Rozhodl se koupit další domek a zpřístupnit i svým hostům návštěvu tohoto malebného kraje na prahu chráněné krajinné oblasti Jeseníky. Má s opravami starých chalup dlouholeté zkušenosti, neboť vlastní firmu, která se zabývá rekonstrukcemi historických objektů a realizací zateplovacích systémů. Navíc je odborníkem na diagnostiku staveb a soudním znalcem se specializací na stavební materiály. Práci mu usnadňuje i fakt, že zastupuje zahraniční firmy, které produkují materiály a technologie pro povrchové úpravy staveb a pro ochranu, údržbu a restaurování dřeva.

 

Foto: Jaroslav Hejzlar

Kdysi a dnes

Původní dispozice staleté chalupy odpovídala době, ve které byla postavena. Obytnou část tvořily dvě místnosti vytápěné kuchyňským sporákem a zbytek domu sloužil hospodářství. Záchod byl na hnojišti, koupelna neexistovala. Půdorys zůstal téměř stejný jako kdysi, jen byla zbourána příčka ve světnici a rozšířena veranda. Díky tomu chalupa působí, jako by v ní bylo víc místa, než ve skutečnosti je. „Vzadu, kde byly chlévy, bylo zdivo hodně špatné, museli jsme tu část skoro celou zbourat,“ vysvětluje Bohumil Navrátil, majitel stavební firmy, pod jehož vedením parta řemeslníků chalupu opravila.

Pan Navrátil se s námi vydal i na prohlídku. Do nepodsklepeného domku se vstupuje z travnatého dvora, vchod z ulice dvoukřídlovými dveřmi je falešný. Byl tam, ale je zachován pouze pro okrasu. V rozlehlé verandě je hodně světla, které sem proudí čtyřmi okny a částečně prosklenými dveřmi. Vchází se odtud do hlavní světnice a na záchod, na druhé straně jsou dveře do garáže a do nevelké ložničky. Světnici zařídil nový majitel jako kuchyň s jídelnou. Je z ní ještě vstup do malé světničky, někdejšího druhého obytného pokojíku v přízemí, a do klenuté koupelny. Bývalé zádveří je šikovně využito pro umístění druhé lednice. Ze světnice je přístup i na schodiště do podkroví.

 

Foto: Jaroslav Hejzlar

Podkroví pro spáče

Nad schody v patře na každé straně chodby čekají dva nízké schůdky. Nalézají se tu tři ložnice a další koupelna s WC a se sprchovým koutem. Stropy všech místností jsou otevřeny do krovu. Světla z vikýřů směrem do ulice a ze střešních oken ústících na dvůr je tu dost. Tím spíš, že celý prostor je pobit palubkami, které jsou natřeny bílým voskovým mořidlem. Není drahé a dává dřevu velmi zajímavý až starý vzhled. Bílá sem vnáší dojem čistoty a slunce. „U těchto typů rekonstrukcí je důležité začít u krovů, které obvykle bývají kvůli zanedbané údržbě ve špatném stavu. Nový krov nám potom umožní vytvořit vikýře, prosvětlit prostor, zvolit optimální výšku podkrovních místností a také instalovat tepelnou izolaci,“ vypočítává Roman klady tohoto postupu.

 

Foto: Jaroslav Hejzlar

Od krovu k podlaze

Při rekonstrukci krovu je samozřejmě také ideální možnost položit novou krytinu. Roman vybíral podle stylu podobných střech v okolí. „Rozhodli jsme se pro šablony imitující břidlici, která v této oblasti na mnoha starých chalupách zůstala,“ vysvětluje. „Šablony jsou vyrobeny z recyklovaných plastů, ale vypadají velmi autenticky a jsou lehké, nezatěžují krov. A jejich cena je v porovnání s klasickou břidlicí mnohem příznivější.“

Po opravě krovu, střechy, okapů a svodů bylo nutné začít s vysoušením zdiva, které bylo silně poškozeno vzlínající zemní vlhkostí. Hned za chalupou totiž teče jeden z přítoků říčky Desné. „Nejjednodušší postup bývá sice pracný, ale vede obvykle k dobrému výsledku,“ konstatuje Roman. „Po odkrytí podlahy jsme odkopali vrstvu zeminy do hloubky přibližně 30–40 cm. Při vnitřním obvodu zdiva jsme položili tak zvané husí krky o průměru 100 mm. Zasypali jsme je kamenivem – makadamem, kterým jsme pokryli celou plochu místností. Na ně se následně pokládají vrstvy nové podlahy.

Každá místnost má proražené dole i nahoře větrací kanálky, kterými proudí vzduch. Husí krky jsme vytáhli jako komínky až k námětkům na koncích krokví. Tato odvětrávací drenáž dokáže pouhým prouděním vzduchu kolem stěn velmi účinně a rychle za pomoci kvalitních sanačních omítek v interiéru i exteriéru vysušit obvodové zdi bez náročného podřezání či chemických injektáží.“ Bohumil Navrátil dodává, že všechno je vymyšleno tak, aby zmizela zatuchlina, do zdí nepronikala vlhkost, a přitom stavební zásah nenarušoval ráz staré chalupy. Můžeme si prohlédnout jeden výduch na odvádění vlhkosti v garáži, ostatní nejsou vidět. „Sanační omítky jsou vápenné, paropropustné, působí staře, i když jsou nové. Nejsou to levné materiály, ale jsou skutečně funkční, vyzkoušené. Majitelům opravovaných staveb se v tomto případě vyplatí sáhnout trochu do peněz,“ říká zkušeně.

 

Foto: Jaroslav Hejzlar

Teplo z více zdrojů

I ve staré chalupě se vyplatí pořídit jiné typy vytápění než jen klasická kamna. „Ta jsme ve světnici ponechali, dá se v nich topit dřevem i uhlím. Ovšem komín byl starý, nefunkční, bylo potřeba postavit nový. S jeho konstrukcí si dnes snadno poradíte, jde vlastně o stavebnici,“ hodnotí pan Navrátil. Hosté však přijíždějí do temperovaných pokojů. „Plynový kotel se dá ovládat na dálku. Ohřívá nejen užitkovou vodu, ale i tu do podlahového topení v přízemí a koupelnách. V přechodném období chalupu vytopí klimatizační jednotka visící mezi okny nad kuchyňskou linkou,“ ukazuje stavitel. „A v podkrovních ložnicích jsou přímotopy.“ Okna jsou osazena v líci stavby, dům tedy zřejmě není zateplený?

Roman Pechanec uvádí mou myšlenku na pravou míru: „Chalupa samozřejmě není zateplena tak zvaným vnějším kontaktním zateplovacím systémem, který by pro tento typ stavby i způsob užívání nebyl vhodný. Původní smíšené zdivo tloušťky 50 až 60 cm s přispěním vrstev sanačních omítek je však už ze své podstaty dobrým izolantem,“ vysvětluje. „Pokud se týká oken, jsou kastlová, dvoukřídlá. V interiéru okna zůstala, protože jejich subtilní tvar i kování nelze již v dnešní době jednoduše a ekonomicky vyrobit. Exteriérová křídla včetně kvalitního zasklení zhotovila stolařská firma pana Fabiánka z Bratrušova.“ Také dveře jsou namíchány, pocházejí z bouraček. Ale skla jsou současná, podobně jako jejich bílý nátěr. V přízemí je položena dlažba, na kterou je Roman pyšný. „Má ne zcela jednotné odstíny a také různé rozměry. Zvolili jsme nedokonalou harmonii a myslím, že dává celému interiéru příjemný vzhled.“


Text: Martina Lžičařová; foto: Jaroslav Hejzlar

Další články