»
rssfeed
»
Staré řemeslo ještě žije – keramika

Staré řemeslo ještě žije – keramika

Lucie Polanská: „Inspiruji se v přírodě“

V malé keramické dílně v jihočeské Putimi vznikají pod rukama Lucie Polanské originální keramické výtvory. K těm nejžádanějším patří domovní zvonky a čísla či pítka pro ptáčky. Zákazníkům se tak líbí, že na ně čekají i několik týdnů.

Bavily vás výtvarné činnosti už v dětství?

Ano, odmalinka jsem si ráda kreslila a vlastně celou základku jsem chodila na výtvarku a keramiku do Základní umělecké školy v Písku.

Plastika Pán lesa může zdobit dům i zahradu, protože je mrazuvzdorná

Proč jste nakonec u keramiky zůstala?

Možná právě proto, že jsem si k ní pěstovala vztah už od dětství. Navíc jsem měla velké štěstí na učitele, kteří mě v tomto směru pozitivně ovlivnili. Vyzkoušela jsem si různé způsoby tvoření a sebevyjádření, ale keramika prostě vyhrála.

Vystudovala jste Střední průmyslovou školu keramickou, výtvarný obor v Bechyni. Toužila jste se už tehdy živit řemeslem?

Asi ano, ale práci ve svém oboru jsem v regionu nenašla. Po střední škole jsem se ještě dva roky zdokonalovala v cizích jazycích a pak jsem nastoupila do reklamní agentury. Po několika letech jsem zaměstnání změnila a stala se ze mě programátorka vyšívacích strojů v jedné vyšívací firmě. To mě hodně bavilo, byla to hezká tvůrčí práce. Ale po mateřské s dcerkou jsem cítila, že potřebuji změnu, že to zkusím, risknu to a vrátím se k řemeslu.

Nejpopulárnější mezi zákazníky jsou domovní zvonky z keramiky a mosazi

Co jste pro to musela udělat?

Zrušila jsem spoření, koupila pec a začala. První půlrok to nebylo vůbec jednoduché – se dvěma malými dětmi jsem horko těžko hledala na svou práci dostatek času. Trvalo také, než jsem vychytala technickou část výroby, tedy správnou teplotu výpalu, pálící křivku, vhodné glazury a tak dál. Zpočátku jsem pracovala metodou „pokus-omyl“. Byly to hodiny a hodiny práce, které nebyly vůbec vidět.

Rustikální květináč Toscana má zajímavě zapletená ucha

Co vás na práci s hlínou těší?

Hlína je tvárný, variabilní materiál, dovolí vám hodně, ale vyžaduje i respekt – je stále co se učit. Je to hezký pocit, když z kusu hlíny, ať už na hrnčířském kruhu, či jen tak z ruky, vytváříte něco trvalého, co může někoho potěšit, nebo mu i denně sloužit. Mám to obrovské štěstí, že má práce je i mým koníčkem.

Čím je vaše keramika charakteristická?

Používám přírodní tóny glazur, přírodní motivy. Inspiraci nacházím jednoznačně v přírodě. Vše modeluji ručně – bez použití šablon a forem. Je to pracné, ale věřím, že je to na mé tvorbě znát. Většina mých výrobků je také mrazuvzdorná.

Většina dekorativních i užitkových výrobků Lucie Polanské dobře odolává mrazům

Můžete naznačit váš pracovní postup při tvorbě?

Když tvořím na zakázku, začnu skicou. Záleží na tom, co mám vytvářet, od toho se také odvíjí má „příprava na papíře“. Pak modeluji, většinou musím z technických důvodů modelování rozfázovat do několika dní. Po vymodelování musí výrobek několik dní až týdnů vysychat. Pak ho v peci přežahnu při teplotě 960 °C, po vychladnutí ho naglazuji a znovu vypálím, tentokrát při teplotě 1160 °C. Tato fáze je pro mě, a myslím asi pro každého keramika, ta nejnapínavější. Ukáže se, jestli vaše několikatýdenní snažení nebylo marné, jestli glazury správně vyšly a jestli nic neprasklo.

Drobní dekorativní ptáčci patří k výrobkům, které Lucie Polanská vytváří nejraději

Vaším tématem je „vše pro dům a zahradu“. Vynikne podle vás keramika lépe v exteriéru nebo interiéru?

Myslím, že je to tak fifty-fifty. Vhodně zvolený doplněk může vypadat báječně jak v interiéru, tak v exteriéru. V běžném životě se s keramikou setkáváme v podstatě na každém kroku, aniž si to uvědomujeme – koupelnou počínaje, kuchyní konče. Ale pravdou je, že já při tvorbě osobně preferuji spíše zahradní keramiku – je mi bližší.

Jaké dovednosti musí mít člověk, který se chce keramikou živit? A je těžké se jí uživit?

Musí vás to především bavit. Je to jako u každého řemesla – když ho nebudete dělat s láskou, pozná se to. Důležitá je ale i pokora, píle a vytrvalost. Výroba keramiky není jen o tvoření a nápadech, je to i velká dávka alchymie. Potřebné vzdělání vám určitě usnadní start. Znám i pár keramiků-samouků a těm patří můj velký obdiv. Výroba je jedna část, pak samozřejmě část druhá – distribuce, reklama a prodej – a ta mě tedy vůbec nebaví.

Do autorčiny dílny chodí rády tvořit i děti

Konkurence v oboru je velká. Na keramické výrobky narazí člověk na každé pouti…

To ano, konkurence je v keramice opravdu veliká. Velký příliv levných a často méně kvalitních výrobků ze zahraničí našim řemeslníkům ale podráží nohy téměř ve všech oborech. Já pracuji hodně na zakázku a zakázkové výroby se naštěstí tento problém tolik netýká.

Máte vlastní e-shop. Oč je největší zájem?

Velké oblibě se těší domovní čísla – s figurkou pejska, kočičky nebo třeba i s včelím úlem. Líbí se i pítka pro ptáčky, ptáčci, kytičky, ale v prodeji nejvíce vyhrávají keramická domovní zvonková tlačítka, kde kombinuji keramiku a mosaz.

i tyto keramické růže

A které výrobky děláte nejraději vy?

Asi venkovní plastiky Slunečních žen, Pánů lesa a malé ptáčky.

Jak jsou vaše plány do budoucna? Co vás v nejbližší době čeká?

Letos se opět chystám na tradiční Výstavu květin v zámecké zahradě v Čimelicích, která bude od 22. do 25. srpna. Výstava se koná jednou za dva roky a opravdu stojí za to. Budu tam keramiku jak vystavovat, tak i prodávat. Jiné dlouhodobé plány do budoucna nemám. Jen dál dělat svou práci poctivě a jak nejlépe dovedu.

Takto vypadá keramická plastika Sluneční žena ještě před výpalem

Pořádáte také kurzy pro děti. Co vás na tom baví?

Spíše než kurzy bych to nazvala nezávislým, pohodovým, přátelsky laděným tvořením, které přináší užitek bezesporu oběma stranám. S dětičkami předškolního i školního věku to bývá velmi nespoutané, ale tak to má být. Dětem dáte téma a pak už jen sledujete ten gejzír nápadů. Většinou jsou bezprostřední, nadšení, odvážní a jejich výrobky mají duši. Pořádám i večerní tvoření pro dospělé. V dílně to mám malinké, scházíme se po malých skupinkách čtyř až pěti lidí a tvůrčí atmosféra je tak spíše rodinná. Když to porovnám, mám pocit, že my dospěláci jsme už věkem trošku sešněrovaní. Máme strach z neúspěchu, předsudky. Ale myslím, že se nám to společně při našich keramických dýcháncích daří dobře odbourávat.