ohled přes jídelnu do kuchyně. Odděluje je jen cihlový oblouk a polovysoké skříňky

Návrat do kraje dětství

Cesty k chalupaření jsou různé. Monika byla s manželem Petrem před deseti lety na návštěvě u známých v jižních Čechách. Nadchlo je okolí, jako stvořené pro cyklistiku. „Na tomhle domě visela cedule Na prodej, majitele jsme zastihli, tak jsme šli na kukajdu,“ usmívá se hostitelka a v příjemně zařízené kuchyni nám nabízí kávu. „Neoslovila mě ani tak chalupa jako zdejší okolí. Můj děda pocházel z nedalekého Jindřichova Hradce, celé dětství jsem sem jezdila, tenhle kraj dobře znám.“

Romantická jídelna s rohovou lavicí a židlemi z přírodního výpletu. Malé okénko nad lavicí je zrcadlem

Postupná rekonstrukce

Dům z roku 1846 byl v 80. letech upravovaný a později užívaný už jen o víkendech. „Byla v něm řada malých místností, v příčkách panelákové dveře s umělohmotnými klikami, na podlahách lino,“ přibližuje nám stav domu Monika. „Obvodové stěny i krov ale byly v pořádku, novou střechu jsme pokládali až po několika letech. Na začátku jsme zrekonstruovali v přízemí dva pokoje, kuchyni a koupelnu. Udělali jsme nové rozvody vody a elektřiny, položili dlažbu, koupili kamna. Vybavení jsme pořídili v IKEA, aby to bylo rychle,“ rekapituluje chalupářka. „Na práci jsme si najímali místní řemeslníky.“

ohled přes jídelnu do kuchyně. Odděluje je jen cihlový oblouk a polovysoké skříňky

Přibyl pokoj s klenbami

Ale tím to neskončilo. „Asi po dvou letech přibyl dnešní pokoj s cihlovými klenbami, druhá koupelna a spíž. Původně byl tento prostor rozdělený příčkami a cihlové klenby se schovávaly pod nánosy omítek – ty jsme nechali osekat,“ ukazuje chalupářka na krásný klenutý strop v pokoji, ze kterého vedou prosklené dveře na dvůr a široký otevřený průchod do kuchyně. Podlahu z dubových fošen má „na svědomí“ místní truhlář. V této fázi rekonstrukce se také měnily dveře a část oken. Majitelé domu využili zavedení plynu do vesnice a vybudovali etážové plynové vytápění a v přízemí podlahové topení. Kromě toho jsou ještě v pokoji a jídelně litinová kamna Jotul.

Z pokoje se může vyjít prosklenými dveřmi přímo na dvůr

Vzhůru do patra

V podkroví jsou dnes čtyři prostorné ložnice, šatna a toaleta. Všechny nové místnosti dostaly decentně barevný nátěr stěn – vidíme tu světle modrou, žlutou, šedou, světle zelenou i tmavší olivovou. Trámy jsou ošetřeny včelím voskem.

raději přes okno stodoly

Jihočeská Provence

Při zařizování měla hlavní slovo Monika. Jak by ne, navrhování interiérů a nábytku je její profesí. Podle jejích návrhů nábytek vyrobila firma, se kterou spolupracuje. Vybavovaly se jím nejen ložnice, ale i jídelna a kuchyně. Na nábytku z masivu převažují světlé, takzvaně zestařené barvy, jež vytvářejí dojem určitého opotřebení, takovou patinu letitosti. Doplňky pocházejí jak z vlastního obchodu Chez Monique, tak z některých dalších, pár kousků je i z chalupy po původních majitelích. Se zařízením ladí plovoucí podlahy s dekorem šedý buk. Romanticky laděné interiéry ve světlých barvách mi připomínaly styl jihofrancouzské Provence, k čemuž ten den notně přispívalo i sálající sluníčko.

Něžný věneček ze suchých květů zdobí ložnici

Každý má svůj kout

Děti, osmiletá Patricie, sedmiletá Nicole a tříletý Lukáš, mají ve své ložnici veliké spací pódium, které vyrobil místní truhlář podle Moničina návrhu. „Když přijede víc dětí na návštěvu, všechny se tam vejdou,“ konstatuje hostitelka. Její ložnici i hostinský pokoj, laděné do světlých tónů, oživují romantické doplňky. Petrův pokoj je naopak v tmavých zemitých barvách, nepřehlédnutelným kusem nábytku je veliké sofa od firmy Donate.

Část dětského pokoje se spacím pódiem

Kuchyň je srdcem domu

Centrem domu je pokoj, kuchyně a jídelna, které jsou volně propojeny. Ze zařízení kuchyně a jídelny dýchá romantika, což je zásluha nejen nábytku, ale také letitých i současných doplňků. Kuchyni zdobí na stropě staré, ale sem nově vsazené trámy. Nechybí ovšem moderní elektrospotřebiče.

Zajímavostí je okno s barevnou vitráží. „Okno v kuchyni a předsíni před koupelnou je otočené do dvora k sousedům. Abychom zachovali jejich soukromí, máme v oknech mléčné sklo a vitráž – dělala ji paní architektka Marie Jiřičková, maminka našich přátel odtud,“ vysvětluje chalupářka. Monika má v plánu ještě výměnu nábytku v pokoji a původní přízemní ložnici. Ta dnes slouží Petrovi jako pracovna. Ještě se nerozhodla, zda nový nábytek bude světlý, nebo zelenomodrý.

V kredenci a na stole je místo na pěknou keramiku a další drobnosti

Zahrada s oslíky

Vycházíme ven. Na rozlehlém travnatém dvoře je kromě sezení pod pergolou, která ještě dostane doškovou stříšku, i zastřešený bazén. V něm si užívají v létě hlavně děti. Překvapení nás čeká v ovocném sadě za stodolou – chalupáři mají dva oslíky! „Manžel asi před patnácti lety zachránil tři osly před týráním. Teď máme už jen dva, Lauru a Laru, matku a dceru. Když tu nejsme, stará se o ně kamarádka Lenka,“ vysvětluje naše průvodkyně.

Stylová kuchyně nabízí moderní komfort

Užíváme si tu

„Nemá to chybu,“ hodnotí Monika víkendové a prázdninové pobyty na chalupě. Vždyť z Prahy sem není zas tak daleko. „Užijeme si na tenise, v zimě si zalyžujeme, v létě jezdíme na kolech. V okolí nejsou velké kopce, i děti je zvládnou. Začala jsem dokonce jezdit v nedaleké jízdárně ve Dvorečku na koni. A děti mají ve vesnici své kamarády. Je to tu naprosto úžasné,“ uzavírá naše povídání Monika, které nemizí úsměv ze rtů.

Rozlehlý dvůr je eldorádem pro hry dětí. Za stodolou je sad s oslíky, vlevo, mimo záběr, pergola s posezením a bazén