Domek s vůní kávy
Nad albem starých fotografií, které na nás už čeká na zahradním stole, Věra vzpomíná: „Domek byl původně výminkem a patřil k vedlejší chalupě. V šedesátých letech devatenáctého století si tu Franz Siegel zřídil kramářství a chalupa dostala vlastní popisné číslo. Ještě během druhé světové války se tu prodávalo a voněla tu pražená káva.“
Náročné začátky
Když Věra s manželem domek v roce 1974 koupili, měl v pořádku jen střechu a zdi. Stavení bylo bez oken, bez podlah. „V přízemí byl krámek s přímým vstupem z návsi, vedle něj menší světnice, propojená s krámem dveřmi, z chodby se šlo do černé kuchyně a vzadu byl malý pokojík. Sloužil jako zázemí krámu, kde se právě pražila káva,“ přibližuje nám dispozici domu drobná tmavovláska. Na obytnou část navazovala kůlna a nad vším se rozkládala půda. „Nejdříve jsme se pustili do úprav hlavní místnosti. Krámek se světničkou jsme spojili, vstup z návsi zazdili. Kromě lepení lepenky na podlaze a výroby špaletových oken jsme si dělali všechno sami – podlahy, izolace, opravy stěn i rozvod vody. Z černé kuchyně vznikla kuchyňka, vybudovali jsme koupelnu a toaletu. Pustili jsme se i do oprav částečně opadaných plastických prvků na fasádě,“ vypočítává chalupářka. „Zpočátku jsme sem jezdili z Prahy na skútru. Později, když se nám narodilo miminko, autem,“ vzpomíná na cestování na chalupu Věra. „S oběma dětmi jsem pak na chalupě bývala celé léto, vyrostly tu, mají to tady rády. Dnes sem jezdí za mnou vnoučata,“ usmívá se Věra.
Kachlová kamna s falešnou pecí. Vlevo jsou vidět otvory do kuchyňky, vpravo pódium
Světnice s pódiem
Z předsíně vstupujeme do světnice, která dnes zabírá celou šířku přední části domu. „Nalevo, kde je na vyvýšeném pódiu za nízkou zídkou ložnice, býval krámek,“ ukazuje Věra. Pódium, stejně jako falešná pec na ležení, vznikly navezením stavební suti. „Kachlová kamna jsou také naše dílo. Kachle jsme koupili od vdovy po kamnáři a trouby našli o železné neděli,“ dozvídáme se. Vybavení světnice, dýchající starosvětskou pohodou, pořídili Věra s bývalým manželem porůznu. „Moc jsme toho nekupovali. Z původního vybavení jsme našli jen jednu skříňku, jinak je nábytek po mé babičce, od tchána a známých,“ komentuje tehdejší zařizování Věra. Kouzlo dodávají místnosti věci jako stará stahovací lampa, vyšívané dečky, závěsná skříňka s podmalbou na skle, starý porcelán nebo portréty na zdi – většinou díla Věřiny dcery, výtvarnice Evy. Zaujal mě zubatý plastický dekor kolem lampy na stropě. „Byl celý skrytý pod vrstvami omítek, musel se z nich doslova vyškrábat,“ přibližuje jednu z mnoha činností při úpravě chalupy naše hostitelka. Další zajímavostí ve světnici jsou dvojité parapety pod okny – spodní slouží například jako police na knihy, místo pro rádio a další drobnosti.
Ještě jeden pohled do obývací světnice. Nika s keramikou a porcelánem byla původně zavírací. Věra tu opatruje malovaný džbán po babičce. Podmalby na skle u závěsné skříňky vytvořil Věřin bývalý muž
Světnice dýchá poklidným venkovským kouzlem. Všimněte si dekoru na stropě
V bývalé černé kuchyni
„Původně bývala kuchyně otevřená do komína. Pak byl vybudován strop, ohniště bylo ve výklenku. My jsme nad něj postavili sopouch s komínem. Ale ukážu vám ještě jednu zajímavost,“ a Věra se otáčí do druhého rohu místnosti, kam se vešel i malý stolek s křesílkem. „Tyhle dva otvory propojují kuchyňku se světnicí. Nevíme, k čemu přesně sloužily, zda to byla součást dřívější pece…“ ukazuje na průhledy, které mohou fungovat jako podávací okénka do světnice. Každý dům může mít nějaké svoje, třeba malé, tajemství, ne?
Věra ráda tráví na chalupě volné chvíle, v létě se tu božsky odpočívá
Z kuchyňky vedou dvoje dveře, na toaletu a do místnosti, která slouží jako koupelna i jako špajzka. Nika v ní byla asi původně dveřmi na dvůr, když domek náležel k vedlejšímu stavení. A ještě nahlédneme z předsíně do malého pokojíku, dříve zázemí krámku. „Mívali jsme v něm lůžka pro návštěvy. Teď si tu chci udělat svůj pokojíček,“ plánuje chalupářka. Jak je to s topením? V kuchyni jsou kamna Jotul, částečně se jimi vytápí i podkroví. Ve světnici stojí kachlová kamna a wawky. O teplou vodu se stará bojler.
Není nad šikovného řemeslníka
Zatímco přízemí se upravovalo před mnoha lety, postupně a převážně vlastními silami, s podkrovím to bylo jinak. „Před dvěma lety jsem nechala udělat novou střechu na kůlně – byl tam shnilý trám a zatékalo. Dělal ji šikovný místní řemeslník. Domluvila jsem se s ním a nechala zrekonstruovat půdu, aby tu měly útočiště rodiny mého syna a dcery. Bylo to hotové během zimy,“ chválí práci řemeslníka Věra. „Je nejen velmi šikovný, ale měl úžasný cit pro charakter domu a snažil se ho udržet i v podkroví. Měl i řadu dobrých nápadů – třeba navrhl strop nahoře rovný, aby se tam otáčel teplý vzduch zpět do místnosti. Trámy, které jsou původní, nebrousil, ale špínu vyčesal kartáčem na brusce – vypadají teď nádherně, ještě víc do stara. A jsou bez impregnace. Pojďte se podívat,“ zve nás nahoru.
Zrekonstruované kamenné schodiště má na některých stupních nová prkna
Sopouch kolem komína z černé kuchyně, očištěný na cihlu, je dominantou podkroví. Obklopuje ho pódium, vlevo jsou vidět dveře na půdu
Vzhůru do podkroví!
Za dveřmi v předsíni stoupá do podkroví nově upravené schodiště. Z půdy nad obytnou částí vznikla světlá rozlehlá obytná ložnice s několika postelemi, křesílky, hracím koutkem pro děti. Na rozdíl od přízemí tady převládá světlá medová barva dřeva na podlaze, trámech i nábytku. Ten je opět starý zrenovovaný. Řemeslník například využil čela ze dvou postelí, vyrobil k nim nové rámy a vznikly postele tři. Výrazným prvkem je hned nad schodištěm mohutný sopouch komínu. Původně byl nahozený a obílený, teď po otlučení hezky vynikly cihly. Kolem se vybudoval sokl s cihelnou dlažbou z Nebužel, na němž stojí kamínka Jotul. Štítovou stěnu, původně jen na sílu cihly, řemeslník obložil ytongem a klasicky nahodil. Velikost dvou malých okének ve štítu se při tom neměnila, podkroví proto přisvětlují dvě nová vikýřová okna.
V podkroví vznikla rozlehlá obytná ložnice, i přes malá okna plná světla. Věra se ještě chystá na opravu starých křesel. Už si na ně nechala utkat v dílně ve Strmilově nové potahy
Průhled z chodby do kuchyňky. Za otevřenými dveřmi je původní ohniště, na kterém se kdysi vařilo. Dnes Věře slouží v kuchyni dvouplotýnkový elektrický vařič
Zahrádka pro potěšení
Zahrádka před domem s několika ovocnými stromy, keři malin, bylinkovou spirálou, ohništěm a posezením v proutěných křesílkách či v houpací lavici působí kouzelně romanticky, zvláště ve slunném dni naší návštěvy. „Nebylo to tak od začátku,“ vysvětluje chalupářka. „Původně patřil k chalupě jen trojúhelník trávníku a uličkou kolem domu vedl příkop a veřejná cesta. Později se mi kus pozemku podařilo přikoupit,“ uzavírá naše povídání o proměně jednoho zchátralého stavení v příjemný rekreační domek s úsměvem Věra.
