Činorodá kamarádka
Vážená redakce, já i moje kamarádka jsme příznivkyněmi časopisu Rozmarýna. Já se spíš kochám a obdivuji, ale moje kamarádka je velmi aktivní ženou s velkým rozsahem zájmů a činností, i když je o dva roky starší než já. Nedokážu pochopit, jak to všechno stíhá. Kromě zvířátek a péče o opuštěné kočky a psa šije úžasné polštářky a polštáře, čalouní, vyrábí jedlé dárečky, pěstuje zeleninu, peče výborné pečené čaje, vyrábí šťávy a k tomu organizuje dětská divadelní představení… Vyrábí také sezónní dekorace do naší kapličky. Je toho opravdu hodně, co vedle své profese pedagoga zvládá. Vzhledem k tomu, že mi hodně pomohla v určité životní etapě a vlastně pomáhá i dnes svým přátelstvím, tak bych jí také chtěla udělat radost a posílám vám drobnou ukázku jejích prací. Obě pocházíme z krásného kraje Českého středohoří, jak já říkám „z drsného severu“. S malými přestávkami spolu kamarádíme přes 50 let. Svým elánem a životním postojem by mohla být inspirací i pro čtenářky Rozmarýny. Přeji hodně spokojených čtenářů a dobrých nápadů.
za kamarádku Vladimíra Beluhová
S aranžmá jsem měla úspěch
Veronika Šťastná: Jsem ráda, že jsem na váš časopis narazila. Bylo to sice náhodou a možná i omylem, ale hned po přečtení prvního čísla jsem si objednala předplatné. V podzimním čísle jste ukazovali, jak vydlabat dýni a naaranžovat do ní podzimní květy. S aranžmá jsem měla úspěch, a za to vám děkuji. Nyní se chystám na věnec z větviček z čísla 2/2013. Kroucené vrby máme ažaž, tak doufám, že se mi podaří udělat aspoň z poloviny tak pěkný věnec, jako je ve vašem časopise. Přikládám foto mé loňské jarní výzdoby, která je strašně jednoduchá a myslím si, že svůj účel splnila. Přejí vám hodně úspěchů a ať jste stále ten super časopis se skvělými nápady jako doposud.
Pro koledníky
Dana Bušková: Zasílám ukázku své tvorby pro Velikonoční čas. Zde na vesnici koledníků přijde hodně, tudíž hospodyně musí být připravená, snažím se, aby to bylo vždy něco jiného. Papírová hmota (obaly od vajíček) je po navlhčení velmi tvárná, a dá se po dokonalém vyschnutí povrchově upravit buď barvou nebo ubrouskovou technikou. Vytvořila jsem tedy polovinu skořápky velkých vajec, které naplním koledou. Vedly mne k tomu nostalgické vzpomínky z mládí, kdy se svobodná děvčata vždy starala, aby měla pro svého chlapce připravenou kraslici, která ovšem byla z pravé čokolády.
Houpačka pro dlouhány
Milena Sýkorová: Milá redakce, velmi mě zaujal váš časopis (tak, že jsem se rozhodla pro předplatné), je zajímavý a rozmanitý. Posílám vám svůj příběh, třeba bude někoho inspirovat. Máme zahradu a stále jsem chtěla houpačku, ale peníze bylo potřeba stále na něco jiného, a navíc jsem chtěla „klimbat nohama“, což u žádné prodávané (při mé výšce 176 cm) nebylo možné. Náš kamarád měl starou nepoužívanou a nabídl mi jí. Skočila jsem po ní „všemi deseti“. Celou jsme ji s manželem obrousili, znovu nalakovali. Manžel přidělal dřevěná „kopyta“, aby byla vyšší. Ze staré postele použil lamelové lůžko, které upravil na sedadlo, to prodloužilo sedák pod nohama (jsme totiž všichni velcí). Já jsem ušila ze staré, 10 cm široké molitanové matrace technikou patchworku sedák, opěrák a polštáře. Střecha i sedák a opěrák jsou ze silného plátna. Na sedák a opěrák jsem ho obarvila a střechu pro sjednocení olemovala stejnou květovanou látkou, která je v patchworkových dílech. Na polštáře jsem použila staré džíny, na rubové straně jsou všity jejich kapsy. Střecha se k rámu připevňuje pomocí pásků suchého zipu. Posílám vám fotografie proměny, kterou jsme s manželem provedli. Teď už klimbá nohama i moje dcera (měří 188 cm).
Všelijaké dekorace
Pavla Mašková: Nové číslo vašeho časopisu Rozmarýna mě opět velmi potěšilo. Mám jej předplacené od prvního čísla a musím vám říct, že každé číslo je lepší a lepší. Líbí se mi, že v časopise najdu od každého něco, že není pouze jednostranně zaměřený. Velmi mě baví vyrábět všelijaké dekorace, a tak mi nedá, abych se s vámio některé nepodělila.
