Zahrada proměnlivých jezírek
A dalo by se říci, že vrátili mnohem více. Nejenže se zahrada stává nenásilným pokračováním sousedního lesa, ale získala i zcela nový prvek – vodu. Původně suchý jižní svah, kde břidlicové podlaží nedokázalo zadržet vodu, hostí nyní několik jezírek.
obrázek v plné šíři
obrázek v poloviční šíři
obrázek v poloviční šíři
obrázek v třetinové šíři
obrázek v třetinové šíři
obrázek v třetinové šíři
obrázek v čtvrtinové šíři
obrázek v čtvrtinové šíři
obrázek v čtvrtinové šíři
obrázek v čtvrtinové šíři
Voda a kameny
Majitel zahrady, stavební inženýr, si sám navrhl dům, který se také snaží chovat k přírodě co nejpokorněji. K realizaci zahrady přizval zahradního architekta Jana Kotláře. Kromě vyčištění zahrady od starých nemocných stromů měl naplnit touhu majitelů po jezírku, potůčku a kamenech. To se podařilo v míře více než dostatečné. Jezírka jsou nyní na zahradě čtyři, tři z nich spojuje potok, či skoro průrva s kamenitými břehy, která nepřizná, že byla vytvořena uměle. Stejně jako jezera. U největšího nechybí ani „přirozená“ skalnatá stěna, a obdobně jako v přírodě je u velkého jezera malé skalní prameniště.
Na vytvoření této nádhery bylo spotřebováno skoro sto tun žuly, která byla dovezena z Jizerských hor. Majitel – stavař zachránil kameny vybagrované při budování kanalizace před rozemletím na štěrk. Voda je do jezer přiváděna trubkami z blízkého zdroje v lese. Kameny pak skládal architekt, respektive jeřáb, pěkně na sucho, bez použití malty. Působením času jsou sestavy kamenů stále přirozenější. Největší z nich pak našly své místo blízko domu a záměrně od něj odpoutávají pozornost.
obrázek
Útočiště rostlin i živočichů
„Zahrada je koncipována tak, aby byla přirozená, aby časem, až vyrostou kosterní dřeviny, vznikl přírodní les propojený se zahradou,“ popisuje architekt. Přednost proto dostávají dřeviny typické pro české lesy – borovice, babyky, duby, vrby, habry či tisy. Zachovány zůstaly i zdravé ovocné stromy. O podrost se stará příroda skoro sama – jsou tu hlavně lísky a dříny.
Jezírka jsou pak rájem vodních rostlin, které pomáhají i přirozenému čištění vody, a živočichů – vodního hmyzu, vodoměrek či vážek, stejně jako ryb, žab a čolků. Občas se tu na noc zastaví i kachny. Někdy se tu objeví zloději ryb – volavka či kuna. „Je to škoda, na chvíli mne to rozzlobí, ale i to je součást přírody,“ míní majitel.
obrázek
Živý obraz
Byť česká, nezapře tato zahrada inspiraci zahradami japonskými. Nenajdeme zde sedícího Buddhu, zvonečky ani jiné východní prvky, zato tu najdeme vše, co je pro japonskou zahradu důležité – přirozenost, rovnováha a klid. Proměnlivý živý obraz. Podstatou japonské zahrady je přírodní a přirozený vzhled, kde není nic vynuceno, kde má všechno svůj přirozený původ a podstatu. Proč by toto nemohlo platit i u zahrady české, se zdejšími rostlinami? A přidáme-li dominující vodní element, kamenný můstek přes potok, meditační jezírko obklopené kameny, kde je hranice mezi českým a japonským? Na kámen můžeme usednout a meditovat, či se jen tak kochat. I česká jabloň může připomínat bonsaj, je-li s láskou tvarována tak, aby jí samotné bylo dobře.
Možná, že tato koncepce vynikne právě v zimě, kdy z bílého pozadí vystoupí tmavé kostry stromů, kdy klidnou vodní hladinu zbarví obloha, kdy zahrada ztichne pod sněhem…
Jezera se skalnatými břehy ani kamenitá průrva potoka nepřiznají, že byly vytvořeny uměle.
Realizace zahrady
Ing. Jan Kotlář
tel.: 739 539 309
www.cembra.cz
Ing. Karel Hegenbart
Domy s duší
tel.: 602 546 397
www.k4h.eu
Foto: Jaroslav Hejzlar
Více informací se nachází v prosincovém vydání z roku 2016, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.
