Proměny dveří

Připomeneme si hlavně estetickou funkci vstupních dveří, které se významně podílejí na vnějším výrazu staveb. Velmi důležité je vnímat dveře z většího odstupu, jako součást celku. Na druhé straně jsou jedním z prvních detailů, s nímž se návštěvník seznámí zblízka. Pro konstrukci dveří chalup a hospodářských staveb se v minulosti používalo výhradně dřevo a je pro ně optimálním materiálem dodnes.

Dveře jednokřídlé

Pohyblivá desková výplň dveří se nazývá křídlo. Nejstarší dveře, konstruované minimálně od středověku, byly jednokřídlé. Na jedné straně mělo křídlo v trámku točnici, která se otáčela ve srubové stěně. Velmi brzy se ale prosadily vnější kovové závěsy, otáčející se na hácích upevněných v ostění. Dveřní zárubně se proměňovaly podle architektonických slohů a byly zpracovávány samostatně, řemeslně i výtvarně. Kamenná ostění se zdobila profilací, někdy i reliéfy. Původně se jednokřídlé dveře sbíjely ze širokých svislých fošen či prken, které se na vnitřní straně zpevňovaly příčnými dřevěnými svlaky. Podle této výztuže, zabraňující zkroucení nebo zborcení křídla, se také jmenují dveře svlakové.

Svlaky se k fošnám nefixovaly napevno, ale čepovaly a připevňovaly se pomocí dřevěných hřebů (kolíků), které posléze nahradily hřeby kované. Toto spojení umožňovalo částečný pohyb dřeva při změnách vlhkosti. Aby křídlo dobře sedlo do rámu či ostění, neumísťují se svlaky na jeho horní a dolní okraj, ale podle velikosti křídla vždy zhruba 15 – 20 cm od nich. A protože připevnění svlaků hřeby nebylo dostatečně pevné a mohlo by dojít ke svěšení křídla, začala se mezi horní a dolní svlak umísťovat vzpěra, tvořící s nimi písmeno Z. Konstrukce svlaků se později zjednodušila do křížové podoby a skryla se uvnitř dveří.

Fošny či prkna se v ploše křídla nejprve spojovaly na sraz (novější typy na polodrážku nebo na pero a drážku). Jakmile svlak zmizel uvnitř dvou vrstev dveří, začala se lícová strana opatřovat prkny vyskládanými do nejrůznějších obrazců. Pro větší bezpečnost bývaly někdy dveře opatřeny z vnější strany oplechováním. Nešlo však o pouhé přibití plechu, ale často o náročně sestavované kované pásky s výzdobou v místě vzájemného křížení.

Dvouvrstvé svlakové dveře byly často opatřeny nízkým vrchním nadsvětlíkem, který v létě sloužil k větrání a v zimních měsících se obvykle ucpával. Později byly tyto světlíky osazovány proskleným rámem.

Dveře dvoukřídlé

Dřevěné dveře se dvěma křídly jsou mladším typem výplně vstupního prostoru. Převážně jde o rámovou neboli výplňovou konstrukci. Nosnou kostrou je obvodový rám, do něhož se vkládají různé deskové výplně. Na venkově se tento typ dveří začal hojně uplatňovat až ve druhé polovině 19. století. Tyto dveře jsou s ohledem na šířku křídel buď symetrické, nebo nesymetrické. Uplatňují se ve zděných, ale i některých roubených stavbách, a to jako vchodové i interiérové. Vchodové mívají velmi často prosklený vrchní nadsvětlík, prospěšný hlavně tam, kde v síni není další okénko. Funkci okna mívala také horní část tzv. dveří půlených. Šlo o dvoukřídlé dveře, vodorovně dělené do dvou samostatných částí. Vyskytovaly se především v oblasti středočeského Polabí. Mladší jednokřídlé nebo dvoukřídlé dřevěné dveře rámové konstrukce jsou buď plné, nebo jsou řešeny jako částečně prosklené, případně opatřeny nadsvětlíkem. V důsledku použití dvou křídel mohou být dvoukřídlé dveře kromě závěsů, úchopů a klik opatřeny i dalším kováním, připevněným na horní a dolní části dřevěného křídla při vnitřní straně s klapačkou. Jde o nejrůzněji tvarované závlačky či zástrčky, které zajišťují méně používaná dveřní křídla.

Povrchová úprava

Venkovní dřevěné dveře se natíraly běžnými konzervačními prostředky. Později se interiérové i vchodové dveře natírají buď plošně jednobarevně, nebo se určité části barevně odlišují. Můžeme se setkat i s jejich výzdobou malováním. Dnes mají někteří majitelé chalup tendenci staré nátěry odstraňovat a dveřní křídla ponechávají v přírodní barvě dřeva. Ovšem zapomínají na to, že dveřní křídla i některé další konstrukce jsou vyrobeny z měkkého a nekvalitního dřeva se suky a nátěr měl dřevo chránit a vady zakrýt. Jsou-li vystaveny povětrnostním vlivům, stárnou mnohem rychleji než pod ochrannou vrstvou nátěru.

Dveře jsou jedním z nejpoužívanějších prvků stavby a zasluhují tím pádem i zvýšenou ochranu. Jejich obnova by měla být co nejšetrnější a měli bychom se do ní pouštět s maximálním respektem. Nezapomínejme, že jejich autenticita a krása nespočívá jen ve vnějším vzhledu, ale především v historickém dřevěném materiálu, ve způsobu konstrukce a v technologii výroby. Při jejich opravě bychom tedy měli, pokud je to možné, obnovit pouze barevnost dveří, případně vyměnit zasklení nebo doplnit vhodně tvarované kování zámku a kliky. Pokud je poškozena dřevěná konstrukce dveří, stačí nahradit jen poškozenou část a dveře jako celek zachovat. Často se tímto způsobem vyměňují klapačky dveří, plochy kolem zámků, nebo spodní partie křídel poškozené mechanicky či vlhkostí. Jestliže je z různých důvodů nutné dveře kompletně vyměnit, měla by být jejich náhrada přesnou materiálovou, konstrukční i řemeslnou kopií, anebo naopak zcela jednoduchým řešením, které si na nic nehraje.

Wooden door

Zavěšení a uchycení křídel

U starších typů dveří (i vrat) se křídla kotví i otáčejí na jejich krajním sloupku. Jde o točnicový způsob uchycení. Nosný svislý prvek na té straně dveří, kde se má křídlo otáčet, se ponechal dole i nahoře delší, tedy oproti oběma okrajům vyčnívající. Dveře se upevňovaly do připravených válcových otvorů v konstrukci – do tzv. točnic. Jejich provedení bylo odlišné u zděné a dřevěné stěny. Na venkově se točnicový způsob uchycení udržuje déle než ve městech, ale nejpozději do 18. století. Zároveň se začínají dveřní křídla zavěšovat pomocí stavebního kování. Sestává ze závěsných háků, různě připevněných k zárubni roubené, hrázděné nebo zděné stěny, a vlastních kovaných závěsů s oky, připevněných na dveřní křídlo. Se změnou způsobu uchycení souvisí i proměna konstrukce dveřních a vratových křídel.